čtvrtek 24. července 2014

Roháčské plesa

Styloví dobrodruzi letos v létě opět navštívili Slovensko. Ale to už vlastně víte, vzhledem k dramatickým událostem na naší druhé výpravě a velkému zájmu čtenářů, jsme nejprve zveřejnili náš romanticko-dobrodružný výšlap po hřebenech nad Vrátnou dolinou, který jsme zakončili... však víte jak.

Naše skupina Stylových dobrodruhů ve složení: Náčelnice horská koza, Múzou políbená a Slečinka z Pardubic zvolili ubytování velmi konzervativně, opět Těrchová a opět u pana Hanuliaka (už nikam jinam jezdit ani nebudeme - pokud budeme v západním Slovensku). Původně jsme měli v plánu zdolání Babí hory, ale po naléhavém emailu zkušené dobrodružky a kamarádky Zuzanky z Žiliny, jsme ustoupili od původního plánu a na základě doporučení pana Hanuliaka jsme na nedělní túru zvolili cíl v Roháčích (západní Tatry), Roháčské plesa.

 
Jak se k nim dostat? Je to jednoduché. Pokud pojedete autem od Žiliny, tak je to směr Dolný Kubín, Podbiel. V krásné vesničce Podbiel (je tam takový roztomilý skanzen) zahnete vpravo směr Zuberec (cedule zahlédnete stoprocentně, i v Zuberci je skanzen) a jízdu skončíte u chaty Zverovka, kde je velké parkoviště a začátek turistických tras. Přikládám mapu a končím s psaním. Pod fotkami najdete komentáře z cesty.
 
Takže z Podbielu směr Zuberec a pak Zverovka.

 
 
 
A jsme na parkovišti, to jsme ještě měli Žofrého.

 

 
Ajajaj, to bude náročné.
(proběhlo myslí Slečinky z Pardubic)
 
Tak jdeme...
 
Stále pomalu stoupáme, cesta vede po silnici...
 
A odkrývají se nám krásná panoramata.
 
Je možné vyjet nahoru na kole.
(Slečinka z Pardubic zatím zvládá stoupání v pohodě.)
 
Roháče jsou moc krásné.
 
Jsme na konci silnice a tak se podívejme
co jsme měli za zády...
 
U chaty je malé jezírko a fotograf už stojí
na naučném chodníku Roháčské plesa.
 
Cesta je kamenitá, ale zatím pohoda...
 
To jsou výhledy, až dech beroucí
(tady už Slečinka z Pardubic dech trochu postrádala)
 
Náčelnice horská koza a v pozadí Múzou políbená
měli dechu dost...
 
Stylové dobrodružky...
 
Ách ta panoramata...
 
Cestou se dočtete mnoho zajímavých informací.
 
A stoupáme...
 
výš a výš...
 
Až jsme došli do Smutné doliny.
 
Po zelené budeme pokračovat dál,
 
ale nejdříve malý odpočinek,
(všimněte si prosím toho barevného ladění,
červená kabelčička, červené tričko,
brzo budou červená i ramínka...)
 
trochu si zapózujeme,
 
to už je foto jako z turistického magazínu, že?
 
Pokračujeme, dle fotky je jasné,
že se Slečinka z Pardubic začíná trochu zpožďovat. 
 
Ale jako už jsme hodně vysoko...
 
Cesta je hrbolatá,
ale nehrozí žádné žebříky,
lana a jiná nebezpečenství.
 
Srdce nám zaplesalo, když uvidělo první pleso.
 
Proč je tady tolik lidí?
 
To je krásná paleta zelené barvy.
 
Tak jdeme...
volá Náčelnice horská koza.
 
Opět je zřejmé, že stoupáme...
 
No. Stoupáme!
 
Jsme hódně moc vysoko.
 
A je tu druhé pleso...
 
Trocha poučení...
 
Jak se krásně ve vodě zrcadlí okolní stráně.
 
Pšt. Rusalky na kameni...
 
Tak, ale co to je?
Sodoma gomora už i v Roháčích?
Za povšimnutí ovšem stojí ladná nožka,
to je póza hodná Holivůdské stár.
 
Trochu si posedíme a spočineme?
 
Na fotce je Náčelnice horská koza,
která běží ke sněhovému jazyku.
Kdo ji na fotce najde a napíše nám
co má Náčelnice horská koza v ruce, vyhrává?
Cenou bude pohlednice,
kterou výherci zašle Náčelnice horská koza
z dalšího výletu.
Své odpovědi posílejte na email
stylovidobrodruzi@gmail.com
nejpozději do konce srpna 2014.
 

 
Blížíme se na nejvyšší místo túry.
 
Jsme jako fakt vysoko.
1719 metrů nad mořem
 
Krásné pohledy zde jsou :-)
 
Náčelnice horská koza se kochá.
 
A kochá...
 
Wau...
 
Wau, wau... juchů budeme klesat.
 
Tak to bude pěkný sešup a po kamenech...
 
Vidíte, už jsme trochu klesli.
 
Jsou to takové serpentýny kamenné.
 
Ha jelen!
 
Kde?
 
Vzadu. A byl majestátný.
 
Takhle určitě vypadá jezírko skutečných Rusalek.
 
V Roháčích mají Rusalku na každém šutru...
 
Ta voda byla fakt uprostřed zelená jako smaragd.
 
Jo jo, klesáme k Roháčskému vodopádu.
 
Okolí je divukrásné...
 
šťavnatě zelené...
 
Asi půjdeme lesem?
 
Ano, žlutá značka nás vede do lesa.
 
Už burácí vodopád...
 
Múzou políbená vyhopkala k vodopádu jako první,
zřejmě to způsobilo to, že jsme pozapomněli
mazat naše paže krémem na opalování a Múzou
políbená se nám začíná měnit na Rudou kmérku.
 
Už své hořící paže ochladila.
 
 
Focení pro ELLE?
 
Ne, reklama na
outdorové oblečení?
 
Krásné místo to je...
 
A pak už jste zpět u parkoviště.

 
Přátelé, tato trasa není moc náročná, zvládne ji i Stylový dobrodruh začátečník a trasa zabere cca čtyři hodiny.
 
 
 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat