Styloví dobrodruzi: Adrenalinu už trochu moc?

U zlomenýho dubu

U vorvanýho jetele

U stržené stráně

Ta horská služba jsou ale fešáci aneb jak jsme konečně narazili na pořádný chlapy.

Pondělí, 21. července 2014, Styloví dobrodruzi se chystají na náročnou túru po hřebenech. Náš výlet začal jak jinak než stylově. Plni očekávání nových zážitků z hřebenů jsme dorazili k lanovce ve Vrátne dolině. Náčelnice naprosto dokonale zaparkovala své vozidlo na parkovišti a Slečinka z Pardubic a Múzou políbená vystoupili ladně z auta, a když vzhlédli k vrcholu, zhrozili se tou výškou.

Nicméně Náčelnice byla ten den mimořádně shovívavá a povolila nám použít služeb lanovky na Kriváň. Než jsme vstoupili do kabinky, oslovila nás neznámá dívka s nabídkou raftování po Váhu. S díky jsme přijali letáček a těšili se na dobrodružství dalšího dne.

Přátelé, už sedíme v lanovce a kocháme se panoramaty a jsme celí rozechvělí z nastávajícího vysokohorského dobrodružství.

První cíl- výstup na Chleb

Určitě si říkáte, proč na Chleb, proč ne výstup na Kriváň? Vysvětlení je snadné, Kriváň je turistický Václavák, takže jsme se rozhodli jít ze Snilovského sedla po červené na náš první vrchol horu Chleb (1645,6 m).

Naše Náčelnice vystřelila jako horská koza a ač na mapě stálo 55 minut k vrcholu, ona to zvládla za 20, zatímco Slečinka z Pardubic a Múzou políbená dodržovali pečlivě tempo udané mapou. Na obloze se honily mráčky, větřík něžně čechral kadeře, občas se ukázalo slunce a z dálky se začínala ozývat předzvěst dunění hromů. Za uklidňujícího ujištění turisty z Beskyd a meteorologických zkušeností Slečinky z Pardubic, že ta bouřka je daleko, jsme se rozhodli pokračovat v cestě přes Sedlo za Hromovým, které je ve výšce 1606 m, až na Hromové, takže už jdeme hřebenovku (no jdeme, někteří běží).

Druhý cíl – Hromové (1636,3 m)

Cestou ze sedla se nám otevřeli překrásné výhledy, máte tu jako na dlani celou Vrátnou dolinu, vpravo se v dálce odkrývá Velký Rozsutec a Tanečnice. Je to skutečně stylová hřebenovka určená pro středně pokročilé dobrodruhy. Nehrozí zde žádné řetězy, žebříky ani jiné záludnosti, prostě krásná široká cesta lemovaná nádhernou vysokohorskou flórou.

Náhle Náčelnice horská koza nadšeně vykřikla „juchů vidím Žofrého na parkovišti“ (Žofré – automobilový miláček naší Náčelnice). Čas uvedený mapou se nám daří dodržovat, i když Slečinka z Pardubic už maličko funí. Mírně se zatáhlo, ale stále neprší. Po krátkém zastavení pokračujeme stále po červené.

Třetí cíl – Steny, južný vrchol (1571,9 m)

Trasa nás vede nečekaně dolů a nečekaně nahoru: co běželo stylovým dobrodruhům v hlavě?

Náčelnice horská koza: „jupíčko další kopeček co si vyhopkám“.

Múzou políbená: „ještě že to slunko nepeče jak včera, už jsem připečená jako rudý kmér“

Slečinka z Pardubic: „ ty kokos, já se na to můžu ... kdo ty hory stavěl“

Zpoza mraků vysvitlo slunce a ozářilo skalnatý vrchol nebezpečně vyhlížejícího Velkého Rozsutce (tam opravdu nejdeme). Naším cílem jsou Steny, severný vrchol.

Čtvrtý cíl – Steny, severný vrchol (1534,8 m)

První přestávka a s ní související vrcholová prémie v podobě svačinky. Přátelé, toto je opravdu velice dobré místo pro krátký odpočinek, kolem vás poletují zamilovaní krkavci, roztodivní čmeldové, hmyz všeobecně. Panoramata jsou úchvatná až tak, že vám to foťák nevezme, zvláště když klesá oblačnost. Oblačnost sice klesá, ale nikoliv nálada v týmu. Tato trasa je vhodná i pro rodiče s pětiměsíčním miminkem (ale opravdu jen pro hodně adrenalinové a nenáročné rodiče neb povinná výbava se skládá z jednoho baťůžku a jedné manduky). Hurá čeká nás Poludňový grúň.

Pátý cíl – Poludňový grúň (1458,7 m)

Náčelnice, která umí v mapách číst, nás ujistila, že teď už budeme jen klesat. Slečinka z Pardubic hlasitě jásá (netuše co ho čeká).

Múzou políbená je učarovaná valéry barevných odstínů vysokohorských motýlků a už chytá inspiraci pro své další překrásné mozaiky (www.mozaikymoya.cz). Vpravo žluťásek, vlevo bělásek, před námi babočka admirál, za námi modrásek (ne to je Slečinka z Pardubic ve svém novém modrém trikotu).

Počasí – jasno, mírný jihozápadní vítr, okluzní fronta zahnula vpravo, styloví dobrodruzi vlevo po žluté.

Šestý cíl – Chata na Grúni (989 m)

Přátele, to byl teda sešup. Náčelnice horská koza se nečekaně změnila v horského kamzíka a výrazně porušila čas stanovený mapou, který je určen 45 minut na sestup. Nebyla jediná, kdo výrazně porušil čas stanovený mapou.

Čas sestupu Náčelnice horské kozy: 25 minut 43 sekund

Čas sestupu Slečinky z Pardubic: 1 hodina 5 minut 26 sekund

Jediná, kdo se opět držel stanovené doby, byla Múzou políbená, která uskutečnila svůj ladný sestup za 45 minut.

Občerstvení v Chatě na Grúni je stylové, velice příjemné a za rozumnou cenu.

Stahují se mračna. Jít či nejít? Náčelnice rozhodla. „JDEME a rychle“.

Sedmý cíl – parkoviště Chata Vrátna

Žlutá značka nás vede přes louku, na jejímž konci vstupujeme bránou do hrozivě vyhlížejícího černého lesa. Blesk. Hrom. Náčelnice horská koza: „jupí bude bouřka, zažijeme to co spřátelení dobrodruzi Ondra s Dášenkou – čili chůze za doprovodu hromů, blesků a krupobití“. Jak řekla tak se stalo. Začalo mírně poprchávat, blesk stíhal blesk. Lesem se ozývaly ohlušující rány hromů. Múzou políbená začala být křehce hysterická a navrhovala, aby si celá skupina čupla s hlavou mezi koleny a větévkou jehličnatého stromu mezi zuby, stejně jako hrdinové v její oblíbené komedii Svatební cesta do Jiljí. Její prosba nebyla vyslyšena. Náčelnice tvrdě zavelela: „není jiná možnost, jdeme dál a bez keců“. Déšť sílí. Bouřka je přímo nad námi. Za povelu Náčelnice oblékáme oděv proti dešti (Náčelnice horská koza pláštěnku, Slečinka z Pardubic softšélovou bundu bez kapuce – kapuce odpočívá v Pardubicích, Múzou políbená hledá deštník a s hrůzou zjišťuje, že žádný nemá – musí se tedy smířit s nevzhledně vyhlížející bundou Alpine a svoje krásné kadeře vtěsnat pod kapuci, doufajíc že nikoho nepotká). Pokračujeme v krátkém sestupu do cíle a k bleskům, hromům a dešti se přidaly i kroupy.

Styloví dobrodruzi v rekordním čase téměř doběhli promočení až na kost do Chaty Vrátna.

Chata Vrátna

Stojíme pod podloubím, „chčije a chčije“ jak říkával kdysi pan Kemr ve filmu Na samotě u lesa. Vzhledem k tomu, že stále silně prší, rozhodlo vedení Stylových dobrodruhů Náčelnice horská koza, zůstat v chatě, osušit se, vypít horký čaj, zkonzumovat horkou polévku a následně vyrazit na ubytování v Těrchové. Do restaurantu vcházíme v zapůjčených velice stylových bačkůrkách (děkujeme za zapůjčení zaměstnancům chaty Vrátna) a usedáme k odpočinku a ke shrnutí dosavadního prožitého dobrodružství. Máme ze sebe radost, že jsme to zvládli.

Epilog

Styloví dobrodruzi netušili, že jejich dobrodružství pokračuje dál, aneb – Jak jsme přežili!

V poklidné atmosféře pojídajíc chutnou kapustnicu nám vůbec nepřipadalo divné, že co chvíli vypadává elektřina (jasně, je bouřka), objednáváme si palačinky a zde byl první zádrhel: neteče voda a nejde elektřina. Znenadání se jeden host zvedl a zlehka vyhlédl z okna. Restaurací zazněl dramatický výkřik „já nemám auto“ (asi tak hustě prší a padají kroupy, že není vidět). Styloví dobrodruzi stále v klidu popíjeli a vychutnávali doznívající prožitky z nebezpečné cesty bouří. Znenadání se Náčelnice horská koza rozhodla zjistit, jestli je Žofré na svém místě. Přiměl jí k tomu nečekaný pláč jedné z návštěvnic, která také truchlila nad ztrátou svého vozu. Náčelnice se vrátila z obhlídky terénu se slovy „děcka, je to hustý, všechny auta jsou v hajzlu“. Situace začala být dramatická a hysterie se znásobila nečekanou návštěvou bahna v lokálu. Bahnitá voda se začala do budovy hrnout na mnohých místech - dveřmi od terasy, verandou – občas připlula i část větve. Netrvalo dlouho a už jsme stáli víc než po kotníky ve vodě. Pohledem z okna jsme zjistili, že kolem chaty proudí rozbouřená bahnitá řeka, která strhává všechno, co jí přijde do cesty. Duchapřítomní zaměstnanci Chaty Vrátna ihned odemčeli pokoje ve vrchním patře a umožnili všem zaskočeným turistům, zasažených různou mírou paniky, zůstat v bezpečí. Náčelnice horská koza se rozhodla řešit situaci. Slečina z Pardubic se jal z bezpečí vrchního patra rekognoskovat terén a s výkřiky „už to opadává“ zvedal náladu ve skupině (nic neopadávalo, naopak začaly vznikat nečekané gejzíry a bahenní vodotrysky a z původně statických stánků se staly pojízdné prodejny sýrů).

Múzou políbená, kterou čekalo důležité nahrávání CD s fantastickým hudebním ansámblem (www.societasincognitorum.cz) se zavrtala pod jedinou peřinu v místnosti, aby nenastydla. Náčelnice horská koza zachraňovala zapomenuté předměty maminek s dětmi v zaplavené spodní místnosti. Při této bohulibé činnosti se nepřetržitě seznamovala s dámským personálem a všemi muži, kteří se při panácích slivovice snažili vyřešit situaci. Voda se valila čím dál tím víc a burácení proudu bylo ohlušující. Stánky se sýry už doplouvaly pomalu do Těrchové. Situace houstne a Styloví dobrodruzi přidávají ruku k záchrannému dílu. Postupně zjišťujeme první informace od záchranářů. Díky vydatným srážkám se urvala část Hromového sedla, kde jsme ještě před chvíli seděli a stylově odpočívali a valí se na nás lavina bahna a kamení. Je třeba vyklidit chatu. Hrozí nebezpečí, že i Chata Vrátna bude následovat plující stánky se sýry. Všichni se stěhují do ubytovny personálu (je sice jen pár metrů od Chaty Vrátna, ale je ve svahu, bokem od proudu bahna) a Styloví dobrodruzi kromě sebe stěhují i kastroly s jídlem, pekáče s bramborami, přepravky s chlastem a bílé peřiny.

19.20
Příchod horské záchranné služby (po třech hodinách od první záplavové vlny). Přátelé, kdyby to bylo ve filmu, tak z dálky přicházejí Johny Depp, Javier Barden a George Clooney. Slovenská realita byla ovšem o mnoho lepší – ách, fakt to byli fešáci, ovšem to co nám řekli už tak „ách“ nebylo. „Sbalte si nejnutnější potřeby, musíme vás odsud všechny dostat, hrozí protržení plesa“.

20.00
Skupina cca 40 odevzdaných turistů odchází za doprovodu okouzlující horské služby směr Tiesňavy. A cesta nebyla, jak se zpívá ve známé písni „suchá místy mokrá“, cesta chvíli totiž byla a chvíli po ní nebylo ani památky. Náčelnice horská koza se díky své duchapřítomnosti a fyzické kondici stala výraznou pomocí záchranného týmu. Slečinka z Pardubic dostal chuť na cigaretu, ale odolal. Múzou políbená poprvé v životě použila bahnem pokrytý lopuch k očistě svého křehkého zadečku, kterého se posléze dotýkaly silné ruce záchranářů. Náčelnice horská koza jako jediná měla z celé situace neskrývanou radost. Konečně se něco děje.

20.15
První slaňování

Skupina se během 10 minut dostala k místu, kde valící se proud urval celou silnici. Horská služba pro všechny připlavila cestu vytyčenou lany, ve strmém srázu (stupeň obtížnosti = vysoce pokročilí turisté).

Jako první šli na řadu děti, ženy a následovali muži a opilci. Jen výstup k prvnímu úchytu lana se stával s přibývajícím počtem lidí bahnitou klouzačkou (jeden krok nahoru rovná se dva kroky dolů). Náčelnice horská koza během vteřiny visela na prvním úchytu a poskytovala nepříliš zdatným turistům pomocnou ruku. Múzou políbená přestala řešit, že bude mít kalhoty od bláta. Slečinka z Pardubic pomáhal postarší německy mluvící turistce a prosvištěl si při tom pár dobře známých německých slovíček (ja ja, gut, gut, virklich). Díky své jazykové gramotnosti si velmi rychle získal i přízeň příšerně opilého polského turisty (która godzina, szukam pana…).

21.00
Po úspěšném zdolání náročného bahnitého terénu následovala krátká cesta brodem po asfaltu. Voda dosahovala úrovně kolen a byla hodně studená. Nicméně záchranáři nás ujistili, že to nejhorší máme za sebou. Pravděpodobně nechtěli zostřovat paniku ve skupině. Opět začalo pršet a voda stoupla.

21.15
Druhé slaňování

Druhé slaňování začalo ladným skokem přes rozbouřený potůček. Podporou nám byli pevné svaly a klidné pohledy našich zachránců. Múzou políbená, teď už spíše bahnem pokrytá, se smířila s tím, že účes a mejkap nevydržel. Slečinka z Pardubic rozšířil svůj německý slovník o výraz „natürlich“. Náčelnice horská koza hbitě vytáhla čelovku a opět se stala důležitým článkem v týmu záchranářů. Múzou políbená litovala toho, že i ona nevlastní čelovku a nemá možnost se trošku upravit. Za přátelské podpory mladého polského páru zdolala Múzou políbená tento náročný přechod. Náčelnice horská koza a Slečinka z Pardubic se stali ocasem celé skupiny – jako nejzdatnější a nejudatnější. Již věděli, že druhé slaňování nebude tak jednoduché jak horská služba tvrdila. O to horší, že v této nejudatnější skupince omylem skončil i již velice zkárovaný polský turista, kterému už ani nohy nefungovaly a hodně vystresovaný vlčák. Slečinka z Pardubic při nabídnuté pomoci opilému Polákovi málem skončil v rozvodněné řece. Díky tomuto člověku se druhé slaňování protáhlo na dvojnásobný čas. Náčelnice horská koza řídila pevnost lana a frekvenci přechodů mezi jednotlivými úchyty.

22.30
Opět na téměř pevné zemi.

Styloví dobrodruzi se opět šťastně shledali pospolu. Stylově už moc nevypadali, ale stylová duše v nich i přes tyto náročné prožitky přetrvala. Múzou políbená přestala řešit svoji fasádu a své myšlenky zaměřila na odcházející zlato v hrdle. Celá skupina pokračovala v přesunu k místu, kam pro nás jezdily záchranné vozy. Jako jedni z posledních jsme nastoupili do jednoho ze záchranných vozů, který řídil určitě minimálně kapitán horské záchranné služby a pohodlně jsme se dopravili až do chaty Horské záchranné služby Vrátna dolina, kde jsme přestoupili do dalšího vozu, který nás dopravil až do místa našeho ubytování v Těrchové.

23.30
Jsme zachráněni. Juchůůů. Už jsme opět v Májové ulici u našeho pana domácího, který už na nás čekal s horkým čajem s kapkou ostrého alkoholu a připravenou večeří. Zvládli jsme to!