Norsko 2013 Trondheim

Trondheim – nedaleko toho městečka, v malé severské dřevěné vilce, se skupina čtyřech krásných turistů rozhodla, že založí klub Stylových dobrodruhů a i v této zemi na severu vzniklo na břehu Atlantiku naše logo. Podívejte se, v jakém to krásném městě jsme to byli a za pomoci Wikipedie si můžete i přečíst informace o Trondheimu.

Trondheim (dříve Nidaros) je správní město kraje Sør-Trøndelag v Norsku a centrem Trondheimskémo regionu. Se svými 168 257 obyvateli v roce 2009 je Trondheim třetím největším městem Norska. Město leží u 130 km dlouhého fjordu, který nese jeho jméno – Trondheimsfjorden. Ve městě ústí do moře řeka Nidelva.

Město založil roku 997 Olaf Tryggvasson, který později přijal jména Olaf I. Jako potomek Haralda Hårfagra se nechtěl dopustit stejné chyby - obejít se totiž bez centrálního města říše. Zvolil pro ně strategicky výhodné místo v meandrech řeky Nidaroselvu (Nidelva). Tam dal postavit Nidarnes, svůj královský dvorec, a také první kostel, zasvěcený svatému Klementovi. Po Olafově smrti v Bitvě u Svolderu (roku 1000 po Kristu) tady vládli místodržící dánských králů, až pak roku 1015 nastoupil do úřadu regenta v Nidarosu Olaf II. Bylo mu dopřáno 13 let vlády. Využil jich k tomu, aby upevnil pořádek a zavedl křesťanství jako státní náboženství. To ovšem u šlechty a sedláků nevzbuzovalo v žádném případě jenom sympatie; obávali se totiž, že ztratí svůj vliv. Naopak došlo k tomu, že když se Olaf po svém vynuceném útěku vrátil z Gardarike zpátky do Norska, aby opět získal svůj trůn, postavila se mu do cesty v Stiklestadu selská armáda a uštědřila mu zdrcující porážku. Olaf přitom padl a jeho tělo bylo bez poct zahrabáno do písku. Pozoruhodné je, že Olafova smrt na bitevním poli 30. července 1030 znamená vlastně i vzestup Nidarosu na úroveň náboženského centra země. Za pouhých pět let se stal právě z nechtěného krále světec (1035), jehož tělo bylo přeneseno do chrámu svatého Klimenta. A pak rychle narůstaly zástupy poutníků, kteří se hlásili k "novému" norskému světci. Kostel svatého Klimenta pro ně byl zakrátko příliš těsný - záměr postavit nový veliký chrám nabýval stále určitějších obrysů. V 11. století se pak začal plán realizovat. Kromě toho se musela pro poutníky vystavět i potřebná infrastruktura - jídelny a noclehárny, což dodalo městu první impuls růstu. Když Olaf Kyrre oddělil norskou církev od brémského kléru, jemuž do té doby podléhala, zřídil biskupství v Oslu, Bergenu a v Nidarosu. Právě Nidaros byl z těchto měst největší. Od roku 1153 se stal arcibiskupským sídlem a podléhalo mu sedm biskupství. Také první hospodářský rozkvět přinesli Nidarosu poutníci a ovšem i rostoucí obchod se severem Norska a s ostrovy v Atlantiku. Až do počátku 13. století byl Nidaros také hlavním městem země. Když pak Håkon IV. zvolil za hlavní město země na jihu položený Bergen, Nidaros zůstal nadále centrem náboženským, kde kromě katedrály vyrostlo ještě devět kostelů a pět klášterů. Tímto jeho postavením nedokázala otřást ani Kalmarská unie, v níž dominovali Dánové.

Zdejší obchod však ztratil své prvořadé postavení silným tlakem Kodaně a výsadami hanzy. Pravidelné katastrofy v podobě požárů zabránily dalším pokusům o soustavný vzestup. K tomu ještě přistoupila skutečnost, že s reformací roku 1536 skončila i "náboženská turistika" a arcibiskup musel Nidaros opustit. Do toho období také spadá přejmenování města, které až do té doby neslo jméno řeky, jež je chránila. Teď bylo přejmenováno na Trondhjem. Když se pak roku 1931 objevily snahy vrátit městu původní historické jméno, většina jeho obyvatel hlasovala proti. A tak došlo k pravopisné úpravě na Trondheim. S úpadkem hanzy a s uznáním Norska jako samostatného státu pod dánskou korunou se prosadil i nový rozkvět Trondheimu. Odtud se exportovaly tresky, sledi, dřevo a røroská měď. A když pak roku 1681 opět zpustošil Trondheim zničující požár a město doslova lehlo popelem, změnila se od základu i celá tvářnost jeho zástavby. Zatímco až doposud se nové domy stavěly vždy na základech těch původních a půdorys ulic zůstával zachován, tentokrát byly ulice velkorysým způsobem rozšířeny, vyrostly tu kamenné domy a byl vypracován půdorysný plán města v podobě jakési šachovnice, která je pro střed Trondheimu dodnes charakteristická. Generál de Cicignon, tehdejší architekt a budovatel města, se orientoval podle existujících monumentálních architektur Trondheimu. Tak hlavní třídu Munkegate umístil ve směru od dómu k Mnišskému ostrovu, na ní kolmo druhou hlavní ulici Kongengate vedl kolem mariánského chrámu, kterému se dnes říká kostel Panny Marie Milostiplné. Založil také čtvrť Bakklandet, ležící východně od Nidaroselvu (Nidelva), která se tak stala první městskou částí ležící vně chráněného poloostrova. Obchod se však zase brzy dostal do rukou cizinců, ti ovšem zakrátko začali přijímat norské státní občanství. Z tohoto období také pocházejí velké kupecké dvory, jako je například Stiftsgården a Hornemansgården, paláce rodin Møllmannových a Schøllerových. Roku 1800 měl Trondheim víc obyvatel něž Oslo a Eidsvollská ústava ustanovila trondheimskou katedrálu korunovačním chrámem norských panovníků.

S industrializací došlo k nové expanzi města. Přístavní hráze byly roku 1880 prodlouženy a byly také vybudovány nové části přístavu na severním konci města. Ve stejném období byla zahájena plavba parolodí na lince do Osla a dokončena byla i výstavba røroské železniční tratě. Později k tomu ještě přibyly železniční tratě kopce Dovrefjellu a neråkerská železnice do Švédska. V roce 1914 už mělo město 55 000 obyvatel. Mimo střed vznikaly stále nové městské čtvrtě. Dnes zasahuje Trondheim daleko přes řetězec vrchů, který ho obklopuje, a má asi 140 000 obyvatel. Ekonomické aktivity ve městě jsou široce specializované a vysoká škola pedagogická a instituty technických směrů byly roku 1969 povýšeny na univerzitu. V současné době tu studuje 10 000 mladých lidí; množství studentů dodává městu specifický charakter. "Staré mladé město", jak Trondheimu místní lidé rádi říkají, ovšem nenabízí jenom mnoho historických pozoruhodností, ale také širokou škálu aktivit, sahající od muzicírování v hospodách až po proslulé koncerty, které se konají v dómu během Týdne svatého Olafa a vylepšují tak kulturní úroveň života obyvatel i návštěvníků Trondheimu. Dokonce tu můžeme v samotném centru města chytat na udici lososy. Trondheim zavedl stejně jako Oslo a Bergen systém poplatků - mýtného - za každý vjezd do města.

V důsledku své zeměpisné polohy na severu jsou letní noci v Trondheimu jasné téměř jako během dne a zimní dny jsou naopak temné. V prosinci vychází slunce kolem 10 hodiny ranní a pohybuje se jen velice nízko nad obzorem. Zapadá již ve 14 hodin 30 minut. Nejvyšší horou v oblasti je Storheia, 565 metrů nad mořem. Přesto všechno má Trondheim mírné klima západních pobřeží, po většinu času chráněné od větrného otevřeného pobřeží. Nejvyšší zaznamenaná teplota je 35 °C z 22. července 1901, nejnižší, -26,1 °C, byla zaznamenána v únoru 1899. V Trondheimu často napadne první sníh už v listopadu, sněhová pokrývka ale není stálá celou zimu. Může překvapit i teplé a deštivé jarní počasí. Během zimy je průměrně 14 dnů, kdy je sněhová pokrývka vyšší než 25 cm a 22 dnů, kdy klesne minimální teplota pod -10 °C. Přirozeně je více sněhu ve výše položených čtvrtích než v centru. Příkladem jsou čtvrtě Byåsen a Heimdal, a také nedaleké lyžařské centrum Bymarka, kde jsou výborné lyžařské podmínky. Jaro je zde typické krásným slunečným počasím, ale rána mohou být chladná a někdy až mrazivá. Od května se denní teploty už mohou pohybovat nad 20 °C, ale jen výjimečně. Během léta je průměrně 34 dnů, kdy je se teplota dostane na více než 20 °C. Teplota nad 30 °C se dostane jen velmi výjimečně. V říjnu už se teplota nad 20 °C dostane jen výjimečně a je typickým podzimním měsícem. Teploty jsou nízké, rána už někdy mrazivá a opadává listí. Listopad už je podstatně temnější a chladnější, často mrazivý. Průměrný roční úhrn srážek je 892 mm. Průměrné měsíční hodnoty srážek jsou po celý rok téměř stejné, i když v druhé polovině roku proprší o trochu více než v první. Příklad může být nejsušší měsíc duben (49 mm) a nejdeštivější měsíc září (113 mm). V této oblasti byla v posledních letech často zaznamenána vyšší teplota vzduchu, než je zvykem. Konkrétně za posledních 25 let to bylo skoro o 2 °C.

Památky Nidaroský dóm (norsky Nidarosdomen) je nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku. Nidaroský dóm se nachází ve třetím největším městě Norska - Trondheimu. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii. Dějiny stavby korunovačního dómu norských králů jsou velmi rozmanité a trvají bezmála celé tisíciletí. Arcibiskupský palác Jižně od dómu stojí Arcibiskupský palác, kterému se norsky říká ‘‘Erkebispegården‘‘. Je to nejstarší severská světská stavba a pochází až z doby biskupa Øysteina. Bránou rozdělená dvě palácová křídla, jež jsou situována směrem k Nidaroselvu, ale navenek působí, jako by byla zaražena do země; k nebetyčné gotice katedrály se to jeví velmi kontrastně. Po reformaci se paláce užívalo jako šlechtického sídla a vojenské základny. V dobrém stavu se dochoval rytířský sál z roku 1180. Budovy dnes slouží částečně jako muzeum. Vystavují se tu zbraně, praporce a nejrůznější předměty z vybavení selských vojsk ze 16. století – také zbraně norských oddílů z bojů proti německé armádě za poslední války.

Hlavní regionální divadlo Trøndelag, je také v Trondheimu, je to údajně nejstarší činné divadlo ve světě. Na východním břehu řeky Nidelvy stojí pevnost Kristiansten ze 17. století. Časně ráno je odtud nejkrásnější pohled na město. Naproti tomu Trøndelag Folke Museum (Trøndelagské národopisné muzeum), které leží na západním konci města, se nejpěkněji vyjímá ve večerním osvětlení. Můžeme si tu prohlédnout 55 dřevěných domů z Trøndelagu, stany Saamů a zbytky starého hradu krále Sverreho. Norská technicko-přírodovědecká univerzita Trondheim se nazývá městem studentů. V průměru každý šestý obyvatel je student. Ve městě se nachází 11 vysokých škol. Trondheim katedralskole ("Trondheimská katedrální škola") byla založena v roce 1152 a je nejstarším gymnáziem v Norsku, zatímco Brundalen videregående skole je se svými 1100 žáky a 275 zaměstnanci největší v celém kraji Sør-Trøndelag. V Trondheimu také sídlí Norská technicko-přírodovědecká univerzita (Norges Teknisk-Naturvitenskapelige Universitet, NTNU), kterou navštěvuje přes 20 000 studentů, tím zaujímá druhé místo co do velikosti tohoto typu v zemi. Dalších asi 7000 studentů navštěvuje Vysokou školu Sør-Trøndelag (Høgskolen i Sør-Trøndelag, HiST). Tisíce studentů z celého Norska sem dorazily studovat na NTNU a HiST, což znamená, že je současný počet obyvatel města o trochu vyšší než se oficiálně uvádí.