Styloví dobrodruzi v opeře.

Richard Wagner (1813-1883) Bludný Holanďan

Národní divadlo Brno 5. repríza 12. dubna 2014

Opera je vhodná pro středně pokročilé operní dobrodruhy. Je to tady. Styloví dobrodruzi šli do opery. Dlouho jsme přemýšleli, jakou operu si zvolíme pro začátek naší, doufáme dlouhé cesty, za stylovým dobrodružstvím v oblasti opery. Los padl na nejznámější dílo německého skladatele Richarda Wagnera. Doufám si tvrdit, že opery Richarda Wagnera, jsou pro začínající návštěvníky oper, opravdovým adrenalinem a to nejen kvůli zpívané němčině, ale především v délce jeho oper.

Styloví dobrodruzi si zvolili tuto opero také proto, že v roce 2013 si hudební svět připomněl 200. let od narození německého skladatele Richarda Wagnera, jehož dílo změnilo natrvalo podobu operního žánru. Operu o prokleté lodi psal Wagnera na základě knihy Heinricha Herina Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského, v níž je vzpomenuta i ona námořnická pověst o bludném Holanďanovi. Touto operou Wagner definitivně vykročil na cestu prokomponovaného hudebního dramatu, tolik typického pro jeho další tvorbu. Premiéra se uskutečnila za řízení skladatele v Drážďanech roku 1843. První české uvedení Bludného Holanďana se odehrálo roku 1856 ve Stavovském divadle pod taktovkou Františka Škroupa a dnes toto dílo patří k nejčastěji uváděným Wagnerovým operám na českých operních jevištích. Tolik něco málo z historie opery (inspirováno programem NDB).

Styloví dobrodruzi se moc těšili na hudební zážitek, brněnská opera má velmi dobrou pověst a hned předehrou nám pan dirigent (Jakub Klecker) dal najevo, že ani tento večer tomu nebude jinak. Předehra je velmi dramatická, máte opravdu pocit, že slyšíte rozbouřené moře. Pak se roztáhla opona a dostali jsme trochu šok ze scény, na první pohled působí studeně, technicky, ale musím smeknout klobouk před scénografem (Pavel Borák), protože to byla velmi proměnlivá scéna, funkční, pro diváky mnohdy velmi efektní (pro účinkující myslím velmi nepohodlná) a působivá, zvláště ve třetím jednání když z lodě bludného Holanďana vystupovaly přízraky mrtvých lodníků, mně běhal mráz po zádech.

Jsme styloví dobrodruzi a tak nás velmi zajímaly kostýmy. Petr Čanecký oblékl wagnerovu romantickou operu, respektive hrdiny, do téměř civilních, současných oděvů, krásně to ladilo s dekorací. Senta má na začátku druhého jednání krásné bílé šaty, ve kterých vypadá trochu jako princezna Lada. Holanďan má červený oblek, Erik podivně omšelý šedivý oblek. Pane výtvarníku, kostýmy jsou krásné až na jeden. Sentina chůva Mary vypadá jako nějaká uklízečka. Proč?

Pojďme se pomalu podívat na obsah a pěvecké výkony. V prvním jednání zažene silná bouře na skalnaté pobřeží loď norského kupce Dalanda (výborně zpívající Jevhen Šokalo). Vyčerpané mužstvo ulehne ke spánku, jen kormidelník (Petr Levíček zpíval také velmi dobře) má být na stráži, nicméně i jeho přemůže spánek. Mezitím nedaleko zakotví jiná loď, ze které vystoupí na břeh podivný cizinec – Holanďan (Richard Haan). Přátelé, když na břeh vystoupí Richard Haan, tak to je opravdu velký zážitek, charizmatický, vysoký, štíhlý zpěvák, který ještě ke všemu fantasticky zpívá. Je znát, že je Richard Haan miláčkem brněnského publika, zvláště dámské části, častý potlesk na otevřené scéně, výkřiky bravo. Dovolím si poznamenat, že kdyby nebyly dámy sevřené konvencí a noblesou operní budovy a samozřejmě vážností hudební produkce, tak by při potlesku přiletěli na jeviště i některé části dámského spodního prádla. Tak je Richard Haan v Brně oblíben. V každé případě je to dle mého soudu v současné době nejlepší představitel Holanďana v Čechách. (Jak pak by se této role zhostil Jakub Kettner?)

Holanďan je proklet za své rouhání bohu, na pevninu může přistát jen jednou za sedm let. Z prokletí ho může vysvobodit jen věrná láska ženy. Holanďan prosí Dalanda o přístřeší, a když se dozví, že má doma mladou dceru, žádá o její ruku. Daland, zlákán cizincovým bohatstvím, mu dceru Sentu slibuje, ač ta je zasnoubena s myslivcem Erikem.

Přestávka je v divadle velmi důležitá, máme totiž možnost prohlédnout si oblečení publika. V čem vlastně jít na operu? To je velmi složité. Musíte vzít v potaz, na jakou operu jdete. Bludný Holanďan je velká romantická opera a proto dámská část stylových dobrodruhů zvolila velké romantické šaty v růžové barvě posázené růžovými poupátky, která působila velmi romanticky. V případě, že půjdete na tragickou operu (G. Verdi La Traviata; G. Pucciny Tosca) zvolte toaletu v tmavé barvě a na hrdlo zavěste velký, nejlépe diamantový, náhrdelník. Naopak pokud půjdete na nějakou komickou operu (B. Smetana Prodaná nevěsta, G. Rossini Turek v Itálii) nebojte se barev, květinových vzorů, rozverných rozparků a jiných průstřihů. Příště se budeme věnovat pánům a také co si vzít na pohádkovou operu, slavnostní operu nebo na sociální drama v opeře. Ale teď už se vraťme do hlediště Janáčkova divadla v Brně.

Druhé jednání začíná v dalandově domě, kde děvčata předou na kolovrátkách a přitom si prozpěvují (výborně zpívající sbor brněnské opery, v tomto případě jeho dámská část). Těší se na příjezd Dalanda a na návrat svých milých. V tomto místě vstupuje do děje chůva Mary (krásná a dobře zpívající Marika Žáková), která kárá svoji svěřenkyni, že je tak trochu líná a stále civí jen na obraz. Senta skutečně hledí zamyšleně na starý obraz s podobou muže, o jehož smutném osudu jí často zpívala chůva. Dnes zpívá Senta baladu o bludném Holanďanovi sama. Hlavní hrdinku nám zpívala Szilvia Rálik a v baladě o Holanďanovi, zpívala, velmi opatrně, jako by s rezervou. Sentu balada dojímá, sama by se ráda stala vykupitelkou muže, jehož osud ji tolik přitahuje. Za Sentou přichází Erik (Peter Svensson – tenor. Průměrný hlas, výšky dával a nebyl obézní.) oznamuje Dalandův příjezd a znovu naléhá na Sentu, aby se za něho provdala. Do místnosti vstupuje Daland s mužem z obrazu (Richard Haan v červeném obleku působil velmi démonicky). Senta je jím jako uhranuta (nedivím se jí, Haan uhranul téměř všechny dámy v hledišti) a bez váhání svoluje stát se jeho ženou a slibuje mu věrnost až za hrob.

Prosím vás je konec druhého jednání, ale neutíkejte z hlediště, v Brně se hraje jen s jednou přestávkou a ta už byla. Hned jdeme do třetího jednání. Na pobřeží kotví vedle sebe stále dvě lodě, Dalandova a Holanďanova. Z první zaznívá veselý zpěv námořníků (mužská část sboru brněnské opery je taky výborná) a jejich dívek. Když děvčata přinášejí jídlo a pití také posádce Holanďanovy lodě, slyšíme z ní, po dlouhém hrobovém mlčení, jen ponurý zpěv (přátelé, to bylo místo, kdy mně běhal mráz po zádech, z tajemné lodi pomalu vystupovali mrtví námořníci, oblečeni byli kompletně v bílém. Tato scéna působila velmi strašidelně). Erik vyčítá Sentě, že porušila slib, který mu dala, když její otec odjížděl. Holanďan, který rozhovor zaslechl, se cítí oklamán, odchází na loď a chystá se opět vyplout na širé moře. Senta však chce splnit slib věrnosti daný Holanďanovi (tady už Szilva Rálik zpívala na plno a naprosto fantasticky) a vrhá se ze skály do moře (v Brně odejde Senta do hloubky jeviště, až ji pohltí tma), aby učinila konec jeho věčnému bloudění a zbavila ho tak prokletí. Velmi efektní je závěr opery, kdy se nám divákům zjeví Senta a Holanďan celí v bílém v zadním horizontu.

Pane režisére Romane Poláku, skvělé představení. Je to strhující inscenace, ve které se stále něco děje a nenechá vás ani na minutu usnout. Řeknu to otevřeně, pokud půjdete do divadla unavení, tak se klidně může stát, že v prvním jednání, když Holanďan vypráví o svém bloudění, že také trochu zabloudíte do snů. Vůbec to nevadí, jen je zapotřebí před návštěvou opery zjistit zda nechrápete moc hlasitě, neskřípete zuby nebo nešermujete rukama ze spaní. Operu, hrají v Brně v němčině, ale to je v pohodě, používají titulkovací zařízení.

Styloví dobrodruzi všem doporučují navštívit operu Richarda Wagnera Bludný Holanďan v Janáčkově divadle (moje velmi oblíbená operní barabiznička v Čechách) v Brně. Tato opera není vhodná pro operní dobrodruhu začátečníky.