Zbojnický chodník - odpolední pohodová brnkačka

Jupí, je sobota 14:00 hod a jsme na místě určení. Přátelé, volba našeho ubytování padla na chaloupku v Májové ulici, číslo popisné 416. Pravda, trochu jsme se povozili po Těrchové, než jsme inkriminovanou ulici našli, ale naše skvělá řidička nás dovezla na místo určení, téměř na vteřinu přesně. Z chaloupky se vyklubala velmi stylová chatička, s maximálním komfortem a bodrým majitelem. Pokud budete někdo chtít kontakt na skvělé a levné ubytování, stačí napsat email a rádi vám kontakt na pana Hanuliaka zašleme. Halušky! Halušky! Halušky! Ano, přepadl nás hlad a někteří styloví dobrodruzi, chtěli ochutnat slovenskou specialitu, halušky s brynzou. Uprostřed Těrchové je hospůdka, která se jmenuje přímo Haluškáreň, tudíž jsme nic neřešili a rovnou vyrazili tam. Čekalo nás velké zklamání, restaurace byla až po střechu naplněná hladovými turisty. A tak jsme začali pátrat po jiné občerstvovně. Pizzerie (no není to slovenské, ale…) měli dovolenou, zavřeno! Místní hospůdka (její jméno jsme velmi rychle zapomněli) smrádek, přepálený tuk, rychle pryč. Gril zahrádka (na jídelním lístku mají místní lahůdky) k opětovnému rychlému úprku nás přinutil interiér vstupní chodby, nebyla stylová a trochu to vypadalo jako vchod do čínského bistra nevalné pověsti. A tak jsme zkusili znovu Haluškáreň, stále plno! Nakonec jsme po hodinové obchůzce vesničkou našli příjemný hotel (hotel Těrchová) hned pod sochou Jánošíka. Jídlo skvělé, dobré, za rozumnou cenu. Oběd jsme ukončili někdy kolem půl čtvrté a co s načatým odpolednem? Přispěchal jsem okamžitě s nápadem (tak nebyl jsem v Těrchové poprvé, jsem vlastně znalec místní krajiny), že kousek od hotelu se dá uskutečnit taková velmi příjemná, poobědová, klidná procházečka, která je velmi nenáročná a zvládne ji úplně každý, klidně i v žabkách a velmi stylovém nesportovním oblečení. Jakožto správní dobrodruzi se nebojíme ničeho, vyskočili jsme jako horští kamzíci a už jsme pádili směr Vrátna dolina. Přátelé, stylová procházka začíná pod sochou udatného Jánošíka a je zapotřebí se vydat po silnici směrem Tiesňavy. Dobrodruzi tedy vyrazili a hned za Těrchovou jsme vstoupili do sevřeného údolí a stoupali jsme po klikaté silničce do mírného kopečka. Po pravé straně zurčel divoký tok místního potůčku Varínka a asi po 500 metrech jsme došli k prvnímu turistickému rozcestníku. Směr naší procházky byl jasně určený, vpravo a pěkně po modré značce. Nejprve nás čekaly schůdky, pohoda, stylově jsme je zdolali, následně bylo zapotřebí překonat úsek s řetězy, je to jen velmi krátký úsek, který se dá hravě zvládnout a není to ani příliš vysoko (informace pro dobrodruhy se závratí, dá se to zvládnout). A nyní první krásný výhled do údolí, krása, nádhera, super panoramata. A pokračovali jsme v krátké, pohodové a stylové procházce. Stoupali jsme a stoupali a moc se těšili na další panoramata a ta přišla, krásné výhledy do okolí a na skaliska, zvláště je krásně vidět skalní útvar, kterému se říká velbloud. A opět jsme stoupali a stoupali po modré a já jsem čekal, kdy přestaneme stoupat a dostaneme se na klidný chodníček, který nás dovede zpět k silnici do údolí. Modrá značka nás vedla ještě výš a výš až jsme se ocitli úplně nahoře na místě, které se jmenuje Malé nocľahy. Výstup trval více než hodinu a půl a modrá značka i rozcestník jasně naznačovali, že rozhodně neexistuje žádná jiná cesta zpět k silnici, než ta, kterou jsme přišli. Poprvé přišla na řadu turistická mapa, která nám hned prozradila, že žádný malý okruh neexistuje (ano, hned jsem zapřemýšlel, kudy jsme to tehdy před lety šli) a tudíž je zapotřebí pokračovat dál a vrátit se do Těrchové jinou stranou. Určitě si říkáte, že jsme se mohli vrátit tou samou cestou. No to nedoporučujeme dobrodruhům se závratí, jít řetězy a žebříky pozpátku není moc fajn a cesta, která pokračovala zpět do vesnice už je bez těchto zákeřných překážek. A tak jsme pokračovali po modré, po cestě, která se jmenuje Zbojnický chodník. Krásná příroda, krásná panoramata, výhledy na skaliska, ticho, šumění lesa, zpěv ptáků… Aha nemáme vodu ani svačinu! Takže prosím vás, pokud půjdete na tuto „túrečku“, která je krásná a stylová, nezapomeňte si vzít vodu a svačinu. Juchů, už žádné stoupání, jenom klesáme a scházíme, pohoda, žádná námaha, klesání je trochu strmé, ale dá se zvládnout, ovšem rozhodně ne ve vycházkových polobotkách. Náhle jsem za sebou zaslechl nějaké velmi nestylové poznámky, že snad nepřežiji dnešní večer a některé choulostivé části mého těla budou napadeny a zničeny (auvajs) a to jen proto, že jsem navrhl jít tuto stylovou, lehce náročnou trasu. Přátelé, na Zbojnický chodník běžte rozhodně ve sportovní obuvi. Žízniví jsme se trmáceli křovinami, lesními pěšinami, ptáci stále zpívali, les šuměl, někteří styloví dobrodruzi šuměli také. Stále jsme sestupovali krásnou přírodou, až jsme uslyšeli zurčící potůček, ten nás zachránil před mučivou smrtí žízní. Už jsme opravdu motali nohama a očekávali, že nás pohltí Malá Fatra a zůstaneme na věky její součástí, když tu náhle rozprostřela se před našimi zraky krásná dolina mající velmi krásný romantický název Obšívanka a přátelé, to už bylo znamení, že budeme brzo na louce, na jejímž konci je Těrchová. Byli jsme zachráněni. Když jsme vstoupili na louku, kostelní hodiny zrovna ohlašovaly osmou. Byla to opravdu velmi krásná, pohodová, romantická, krátká čtyřhodinová procházka s ukrutným stoupáním a klesáním. Ale skutečně stojí za to, výhledy jsou dech beroucí. Styloví dobrodruzi rozhodně tuto trasu doporučují, ale jen v tom případě, že budete připravení, zásobení a hlavně dobře obutí  Pozor! V období od 1. 3. do 15. 6. je turistický chodník v úseku Malé nocľahy - Obšívanka nepřístupný. Je to zejména kvůli ochraně sokola stěhovavého, který tu hnízdí. Sokol stěhovavý je na Slovensku chráněný zákonem, a proto jsou jeho hnízda střežené ochránci přírody.