Expedice Těrchová 2014 – Rozsutec II

První jednání Horné diery, tak vlastně jsou to Dolné diery, ale o něco výše, co tak napsat, příroda byla stále stejně krásná, ptáci křičeli, kytky voněly, potok zurčel, slečinka z Pardubic funěl… Je to trochu víc sevřené údolí, což znamenalo větší chladno, taky se nám náhle slunce schovalo za mraky a tak jsme postupně začali vrstvit oblečení. Nechyběly žebříky, řetězy a řeknu vám na rovinu, že u jedněch žebříků mě fakt děsně naštvala jedna slovenská čiperná babča, která si vyšla na lehounkou procházečku. Já vám stál pod těma řetězy a neskutečně jsem se rozčiloval, že to už je fakt pro vrcholové turisty. Vetchá stařenka mě náhle předběhla, mrkla na mě, a že jako „Šak šohajku, toto je také ľahké.“ a během vteřiny byla nad skálou. Tak jsem si v duchu říkal: “Šak su mladý synek, mám ty kořeny na Slovensku, to dám.“, plivl jsem si (to jako obrazně, však jsem stylový dobrodruh)do dlaně a šup na řetěz. Po deseti minutách lítého a urputného boje a za pomoci polských turistů (asi mají dobré potraviny, když měli takovou sílu), jsem se dostal nad skálu. Kde je lanovka!!!

45 minut těžké chůze než jsme se dostali na místo s názvem Pod Pálenicou. Tak co byste čekali? Občerstvení s pálenkou a korbáčem, lavičky nebo aspoň pařezy. Nic. Usadili jsme se na zvlhlé kmeny stromů, vyndali z batůžků celozrné chleby a udělali jsme si malou zastávku s občerstvením.

Konec jídla, já stále tajně doufám, že se někde za rohem náhle zjeví lanovka (já jsem ji totiž na mapě fakt viděl). Tesná Rizňa (kdo ty názvy vymýšlí?) a dvaceti pěti minutové stoupání na místo, které nějaký podezřelý dobrodruh pojmenoval jako Pod Tanečnicou. Přátelé, mapa kecá. A to hned ve dvou případech, za prvé: lanovka nikde a za druhé: 25 minut z místa Pod Pálenicou do místa Pod Tanečnicou je sprostá lež, šel jsem to 45 minut (zajímalo by mě, za jakou dobu to zvládla ta vetchá slovenská stařenka), jako oni to určitě počítají a stopují podle nějakého ukrutně (jak by řekla moje neteř „mocně krutohustého“) namakaného horského turisty. Ale to nemohou! Vždyť je nás opravdu hodně, ale hodně moc pomalejších, že?

Pod Tanečnicou, 1186 metrů nad mořem, vrchol je tu, juchů. Fakt krásné výhledy na oba Rozsutce. Jsem hrdý, že jsem to zvládl. Rozhlížím se po staré vetché stařence, nevidím ji, že by už šplhala na jeden z Rozsutců? (Informace „Top secret“ na vrcholu, když jsme odpočívali opření o skálu, jsem si poprvé pomyslel, že už asi propadám vysokohorské turistice, ale raději jsem si to nechal pro sebe, abych tím ostatní stylové dobrodruhy moc nešokoval.) Krátký odpočinek a už se chystáme…

Přestávka mezi prvním a druhým jednáním nebude moc dlouhá. Co vás čeká, ale prozradím: sedlo Medzirozsutec a pak hodinu do sedla Medziholie, takže hřebenovka (už jako chytám i vysokohorské výraziva)…