Expedice Těrchová 2014 – Rozsutec II

První jednání Horné diery, tak vlastně jsou to Dolné diery, ale o něco výše, co tak napsat, příroda byla stále stejně krásná, ptáci křičeli, kytky voněly, potok zurčel, slečinka z Pardubic funěl… Je to trochu víc sevřené údolí, což znamenalo větší chladno, taky se nám náhle slunce schovalo za mraky a tak jsme postupně začali vrstvit oblečení. Nechyběly žebříky, řetězy a řeknu vám na rovinu, že u jedněch žebříků mě fakt děsně naštvala jedna slovenská čiperná babča, která si vyšla na lehounkou procházečku. Já vám stál pod těma řetězy a neskutečně jsem se rozčiloval, že to už je fakt pro vrcholové turisty. Vetchá stařenka mě náhle předběhla, mrkla na mě, a že jako „Šak šohajku, toto je také ľahké.“ a během vteřiny byla nad skálou. Tak jsem si v duchu říkal: “Šak su mladý synek, mám ty kořeny na Slovensku, to dám.“, plivl jsem si (to jako obrazně, však jsem stylový dobrodruh)do dlaně a šup na řetěz. Po deseti minutách lítého a urputného boje a za pomoci polských turistů (asi mají dobré potraviny, když měli takovou sílu), jsem se dostal nad skálu. Kde je lanovka!!!

45 minut těžké chůze než jsme se dostali na místo s názvem Pod Pálenicou. Tak co byste čekali? Občerstvení s pálenkou a korbáčem, lavičky nebo aspoň pařezy. Nic. Usadili jsme se na zvlhlé kmeny stromů, vyndali z batůžků celozrné chleby a udělali jsme si malou zastávku s občerstvením.

Konec jídla, já stále tajně doufám, že se někde za rohem náhle zjeví lanovka (já jsem ji totiž na mapě fakt viděl). Tesná Rizňa (kdo ty názvy vymýšlí?) a dvaceti pěti minutové stoupání na místo, které nějaký podezřelý dobrodruh pojmenoval jako Pod Tanečnicou. Přátelé, mapa kecá. A to hned ve dvou případech, za prvé: lanovka nikde a za druhé: 25 minut z místa Pod Pálenicou do místa Pod Tanečnicou je sprostá lež, šel jsem to 45 minut (zajímalo by mě, za jakou dobu to zvládla ta vetchá slovenská stařenka), jako oni to určitě počítají a stopují podle nějakého ukrutně (jak by řekla moje neteř „mocně krutohustého“) namakaného horského turisty. Ale to nemohou! Vždyť je nás opravdu hodně, ale hodně moc pomalejších, že?

Pod Tanečnicou, 1186 metrů nad mořem, vrchol je tu, juchů. Fakt krásné výhledy na oba Rozsutce. Jsem hrdý, že jsem to zvládl. Rozhlížím se po staré vetché stařence, nevidím ji, že by už šplhala na jeden z Rozsutců? (Informace „Top secret“ na vrcholu, když jsme odpočívali opření o skálu, jsem si poprvé pomyslel, že už asi propadám vysokohorské turistice, ale raději jsem si to nechal pro sebe, abych tím ostatní stylové dobrodruhy moc nešokoval.) Krátký odpočinek a už se chystáme…

Přestávka mezi prvním a druhým jednáním nebude moc dlouhá. Co vás čeká, ale prozradím: sedlo Medzirozsutec a pak hodinu do sedla Medziholie, takže hřebenovka (už jako chytám i vysokohorské výraziva)…

Profil dobrodruha Alibaba alias slečinka z Pardubic

Alibaba, Aleš alias slečinka z Pardubic

Jsem dobrodruh se sklony k poslouchání velkých, romantických oper a neustálému vysedávání v plyši operních budov. Mezi mé největší oblíbence patří dobrodruzi: Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Ján Cikker a pak všichni ostatní operní skladatelé. Takže ode mně očekávejte i zápisy z adrenalinových návštěv světových operních jevišť (Brno, Praha, Olomouc). Největší zážitek mám ze Salzburgu, kde jsem byl na představení opery G. Bizeta Carmen s Magdalenou Koženou.

V poslední době se velmi intenzivně zajímám o vysokohorskou turistiku, každý den se koukám z okna na Kunětickou horu, asi ji brzo zdolám!

Jo a proč mně říkají slečinka? No tak to taky moc nechápu. Myslím, že za to může můj velmi stylový kufr a mé sportovní oblečení (u toho saka byl opravdu nápis „sportovní sako“), polobotky jsem kupoval v oddělení vycházková obuv (tak túra je snad taky vycházka, že?), no dobře občas si sebou vezmu i nesportovní košili a přibalím parfém (nejlépe nějaký ten Dior), ale tak jsme styloví dobrodruzi, ne? Apropo, nedávno jsem navštívil prodejnu se sportovním oblečením, abych zakoupil nějaké to funkční tričko a turistické gatě a řeknu vám upřímně, že ten kdo to navrhuje je buď permanentně sjetý, nebo barvoslepý. Jenom těžko se hledají stylové kousky sportovního odívání. Lágerfelde, Chanele, Pako Rybano zamyslete se nad tím!

Jó a taky jsem začal běhat! To jako jen tak na okraj nebo na konec profilu.

Expedice Těrchová 2014 – Rozsutec

Náš druhý výlet v Malé Fatře měl takovouto trasu: start - parkoviště u hotelu Diery, následně po modré značce přes Dolné diery a Horné diery, pokračovali jsme místem, které nese jméno Tesná Rizňa až jsme stanuli v sedle Medzirozsutec. Dál jsme pokračovali po modré značce až do sedla Medziholie a závěrečná cesta vedla po zelené značce až do obce Štefanová a tam už čekal autobus směr Těrchová.

Prolog - Dolné diery Styloví dobrodruzi zaparkovali stylové auto na parkovišti u hotelu Diery a rovnou bez meškání jsme nastartovali na túru. Hned od parkoviště jsme šli po modré značce a začátek trasy se moc líbil hlavně znaveným stylovým dobrodruhům, kteří se předešlého dne zničili na Zbojnickém chodníku. Nejprve jsme šli po rovince, přes dřevěnou lávku, která je stylová a romantická a pak krásná cestička do opravdu mírného kopečku.

Tato pohodová nádhera končí po 20 minutách a pak už následuje adrenalin (pro slečinku z Pardubic peklo). Brodili jsme se Hlbokým potokom, stoupali do strmějšího kopce v sevřené roklině, překonávali žebříky, řetězy a já marně vyhlížel lanovku! V případě, že odmyslím strastiplnou cestu, plnou zákeřných překážek, tak já osobně a dobrovolně a bez nátlaku přiznávám, že příroda v Dolních dierach je úchvatná: malé vodopády, skaliska, užovky, rozličné rostlinstvo, byl jsem a nejenom já unešený.

Když se proderete na konec Dolných dier tak vás čeká líbezné údolí s občerstvovací stanicí v podobě koliby, ale tam jsme nestavěli, rovnou jsme své kroky nasměřovali do Horných dier. Ale o tom už bude první jednání.



Expedice Těrchová 2014 - den druhý

Už chystám popis druhého dne, pro zkrácení čekání tu máte fotky z výletu k Rozsutci.

Zbojnický chodník - odpolední pohodová brnkačka

Jupí, je sobota 14:00 hod a jsme na místě určení. Přátelé, volba našeho ubytování padla na chaloupku v Májové ulici, číslo popisné 416. Pravda, trochu jsme se povozili po Těrchové, než jsme inkriminovanou ulici našli, ale naše skvělá řidička nás dovezla na místo určení, téměř na vteřinu přesně. Z chaloupky se vyklubala velmi stylová chatička, s maximálním komfortem a bodrým majitelem. Pokud budete někdo chtít kontakt na skvělé a levné ubytování, stačí napsat email a rádi vám kontakt na pana Hanuliaka zašleme. Halušky! Halušky! Halušky! Ano, přepadl nás hlad a někteří styloví dobrodruzi, chtěli ochutnat slovenskou specialitu, halušky s brynzou. Uprostřed Těrchové je hospůdka, která se jmenuje přímo Haluškáreň, tudíž jsme nic neřešili a rovnou vyrazili tam. Čekalo nás velké zklamání, restaurace byla až po střechu naplněná hladovými turisty. A tak jsme začali pátrat po jiné občerstvovně. Pizzerie (no není to slovenské, ale…) měli dovolenou, zavřeno! Místní hospůdka (její jméno jsme velmi rychle zapomněli) smrádek, přepálený tuk, rychle pryč. Gril zahrádka (na jídelním lístku mají místní lahůdky) k opětovnému rychlému úprku nás přinutil interiér vstupní chodby, nebyla stylová a trochu to vypadalo jako vchod do čínského bistra nevalné pověsti. A tak jsme zkusili znovu Haluškáreň, stále plno! Nakonec jsme po hodinové obchůzce vesničkou našli příjemný hotel (hotel Těrchová) hned pod sochou Jánošíka. Jídlo skvělé, dobré, za rozumnou cenu. Oběd jsme ukončili někdy kolem půl čtvrté a co s načatým odpolednem? Přispěchal jsem okamžitě s nápadem (tak nebyl jsem v Těrchové poprvé, jsem vlastně znalec místní krajiny), že kousek od hotelu se dá uskutečnit taková velmi příjemná, poobědová, klidná procházečka, která je velmi nenáročná a zvládne ji úplně každý, klidně i v žabkách a velmi stylovém nesportovním oblečení. Jakožto správní dobrodruzi se nebojíme ničeho, vyskočili jsme jako horští kamzíci a už jsme pádili směr Vrátna dolina. Přátelé, stylová procházka začíná pod sochou udatného Jánošíka a je zapotřebí se vydat po silnici směrem Tiesňavy. Dobrodruzi tedy vyrazili a hned za Těrchovou jsme vstoupili do sevřeného údolí a stoupali jsme po klikaté silničce do mírného kopečka. Po pravé straně zurčel divoký tok místního potůčku Varínka a asi po 500 metrech jsme došli k prvnímu turistickému rozcestníku. Směr naší procházky byl jasně určený, vpravo a pěkně po modré značce. Nejprve nás čekaly schůdky, pohoda, stylově jsme je zdolali, následně bylo zapotřebí překonat úsek s řetězy, je to jen velmi krátký úsek, který se dá hravě zvládnout a není to ani příliš vysoko (informace pro dobrodruhy se závratí, dá se to zvládnout). A nyní první krásný výhled do údolí, krása, nádhera, super panoramata. A pokračovali jsme v krátké, pohodové a stylové procházce. Stoupali jsme a stoupali a moc se těšili na další panoramata a ta přišla, krásné výhledy do okolí a na skaliska, zvláště je krásně vidět skalní útvar, kterému se říká velbloud. A opět jsme stoupali a stoupali po modré a já jsem čekal, kdy přestaneme stoupat a dostaneme se na klidný chodníček, který nás dovede zpět k silnici do údolí. Modrá značka nás vedla ještě výš a výš až jsme se ocitli úplně nahoře na místě, které se jmenuje Malé nocľahy. Výstup trval více než hodinu a půl a modrá značka i rozcestník jasně naznačovali, že rozhodně neexistuje žádná jiná cesta zpět k silnici, než ta, kterou jsme přišli. Poprvé přišla na řadu turistická mapa, která nám hned prozradila, že žádný malý okruh neexistuje (ano, hned jsem zapřemýšlel, kudy jsme to tehdy před lety šli) a tudíž je zapotřebí pokračovat dál a vrátit se do Těrchové jinou stranou. Určitě si říkáte, že jsme se mohli vrátit tou samou cestou. No to nedoporučujeme dobrodruhům se závratí, jít řetězy a žebříky pozpátku není moc fajn a cesta, která pokračovala zpět do vesnice už je bez těchto zákeřných překážek. A tak jsme pokračovali po modré, po cestě, která se jmenuje Zbojnický chodník. Krásná příroda, krásná panoramata, výhledy na skaliska, ticho, šumění lesa, zpěv ptáků… Aha nemáme vodu ani svačinu! Takže prosím vás, pokud půjdete na tuto „túrečku“, která je krásná a stylová, nezapomeňte si vzít vodu a svačinu. Juchů, už žádné stoupání, jenom klesáme a scházíme, pohoda, žádná námaha, klesání je trochu strmé, ale dá se zvládnout, ovšem rozhodně ne ve vycházkových polobotkách. Náhle jsem za sebou zaslechl nějaké velmi nestylové poznámky, že snad nepřežiji dnešní večer a některé choulostivé části mého těla budou napadeny a zničeny (auvajs) a to jen proto, že jsem navrhl jít tuto stylovou, lehce náročnou trasu. Přátelé, na Zbojnický chodník běžte rozhodně ve sportovní obuvi. Žízniví jsme se trmáceli křovinami, lesními pěšinami, ptáci stále zpívali, les šuměl, někteří styloví dobrodruzi šuměli také. Stále jsme sestupovali krásnou přírodou, až jsme uslyšeli zurčící potůček, ten nás zachránil před mučivou smrtí žízní. Už jsme opravdu motali nohama a očekávali, že nás pohltí Malá Fatra a zůstaneme na věky její součástí, když tu náhle rozprostřela se před našimi zraky krásná dolina mající velmi krásný romantický název Obšívanka a přátelé, to už bylo znamení, že budeme brzo na louce, na jejímž konci je Těrchová. Byli jsme zachráněni. Když jsme vstoupili na louku, kostelní hodiny zrovna ohlašovaly osmou. Byla to opravdu velmi krásná, pohodová, romantická, krátká čtyřhodinová procházka s ukrutným stoupáním a klesáním. Ale skutečně stojí za to, výhledy jsou dech beroucí. Styloví dobrodruzi rozhodně tuto trasu doporučují, ale jen v tom případě, že budete připravení, zásobení a hlavně dobře obutí  Pozor! V období od 1. 3. do 15. 6. je turistický chodník v úseku Malé nocľahy - Obšívanka nepřístupný. Je to zejména kvůli ochraně sokola stěhovavého, který tu hnízdí. Sokol stěhovavý je na Slovensku chráněný zákonem, a proto jsou jeho hnízda střežené ochránci přírody.

Expedice Těrchová 2014

Těrchová je malá obec, kterou znají všichni co mají rádi muzikál "Malované na skle", který mapuje život slovenského zbojníka Juraje Jánošíka. A všichni, co rádi jezdí navštěvovat Malou Fatru. Styloví dobrodruzi mají rádi obojí a tak jsme zvolili Těrchovou jako první letošní výlet a zároveň první výlet, o kterém vám přineseme více informací. A na co se můžete těšit? Nejprve vás seznámíme s tím, jak jsme zvládli sobotní, klidnou odpolední procházku a přineseme i popis velké túry, kterou jsme označili Expedice Rozsutec. Budu se snažit psát rychle a tak sem mrkejte :-) Alibaba