Expedice Těrchová 2014 – Rozsutec V

Epilog Přátelé jsme v obci Štefanová, ale naše ubytování je v Těrchové a to byly ještě cca tři kilometry po silnici. Jo to je super, to už je kousek, to dáme. Určitě čekáte co se tak mohlo stát, že? Rád vám to popíšu. V závěru našeho sestupu se naše skupina rozdělila na dvě skupiny. Mistryně Evropy a stylová dobrodružka, které se dramaticky chvěly řasy, nás výrazně předběhly a šli cca o dvě stě metrů před slečinkou z Pardubic a jeho drahou, brněnskou polovinou. Je jasné, kdo byl první ve vesnici. Nám to nevadilo, říkal jsem si s drahou, že nemáme kam spěchat a že se budeme v klidu kochat místní architekturou. Tak jsme se kochali a pomalu kráčeli, když tu náhle zaregistrovala drahá, že na nás dramaticky se chvějící řasy velmi mohutně mávají a něco ukrutně gestikulují. Řekli jsme si, že to bude asi jen nějaký pozdrav a tak jsme také zamávali a dál jsme se kochali místní lidovou architekturou a velmi stylovou velikonoční výzdobou. To už ale velmi mocně gestikulovala i mistryně Evropy, drahá se ke mně otočila a pravila „Drahý asi máme běžet, asi ten autobus co je na parkovišti jede do Těrchové a čeká jen na nás.“ Udiveně jsem zaostřil svůj zrak a opravdu stál na parkovišti autobus a dramézní řasy i mistryně jasně gestikulovaly, že máme spěchat. Pozor nyní to přijde. Rozběhli jsme se. Přátelé, na závěr velmi náročné, dlouhé, strastiplné, nebezpečné a já nevím co ještě víc cestě, jsme se dali do běhu! Byli jsme na sebe hrdí. Autobus jsme stihli.

 Celá závěrečná situace z pohledu řidiče autobusové dopravy žilinského samosprávného kraje, jezdícího na lince Štefanová - Těrchová - Žilina. Tak ještě dvě minuty a zavřu dveře a pofrčím do Žiliny a za hodinu mám padla. Autobus mám čistý, nemusím uklízet, dobrá práce. Najednou se před vstupem do busu objevily dvě sličné a krásné dívky ve sportovní oblečení a česky se ptaly kam jedu. Tak jsem jim řekl, že do Žiliny přes Těrchovou a že jedu za dvě minuty. Požádaly mě, zda bych chvilku počkal, že ještě dobíhají dva přátelé. Tak hele, byly fakt krásné, štíhlé, mladé, svůdné a jak ta jedna na mě zamrkala těma svýma řasama (říkal jsem si, kdopak jí je dělal, evidentně je měla prodloužené, ale moc dobrá práce), jo počkám, když už tak hezky mrkla, počkám, budu mít dnes za sebou dobrý skutek. Ta s řasama náhle odběhla na kraj parkoviště a začala mohutně mávat a pak se vrátila a zase na mě začala mrkat, že jako ještě chvíli. No to už se mně moc nelíbilo, tak jsem jí řekl, že tedy ale jako fakt už jen minutu a budu muset jet. Náhle odběhla ta druhá, krásná a sličná dívka s vlasy černými jako uhel a opět na kraji parkoviště mocně mávala. Vrátila se s tím, že už přátelé dobíhají posledních dvacet metrů. Pak to přiběhlo ke dveřím. Chlap a další fakt krásná žena, ale voni vám byla zasr… od bláta, no jako kdyby se váleli v blátě, bahno z nich padalo a ty boty, hrůza! Takže budu muset uklízet, tak to mám za svoji dobrotu, končím s dobrými skutky! Nehorázně se mně nacpali do autobusu a celý mě ho zadělali blátem. Klidně si sedli na polstrovaná sedadla, takže budu ještě čistit sedačky. A ještě mám pět minut zpoždění. To je den. Jaké mně z toho plyne poučení? Nečekat na nikoho, i když na mě budou mrkat tak skvělé a elegantní řasy.

Děkujeme řidiči autobusové dopravy žilinského samosprávného kraje, který jezdí na lince Štefanová – Těrchová – Žilina, že nás vzal do svého čistého autobusu a svezl nás tři kilometry. Jsme Vám opravdu vděční. PS: kdo máte zájem o prodloužení řas (dobrodružky z Brna a okolí) pište, ale jako opravdu. Konec