Skandinávská dobrodružství 2016 TOI TOI story

Čtení jen pro velmi otrlé dobrodruhy! Aneb co se nám na začátku naší cesty událo, v trochu podrobnějším popisu.

Rostock, St. Petrikirche

Jak jistě víte z deníku, v pozdních nočních hodinách, vlastně spíše velmi brzo ráno v neděli (24. 7. 2016) jsme navštívili Berlín. V 3:30 hod jsme přijeli do führerova štábu. Berlín nás uvítal těsně po velké after-párty, plný odpadků, rozbitých lahví, popelářů a popelek. Berlínské značení bylo velmi nepřehledné, Zuzana byla zmatená (spíš možná fakt naštvaná za ten Moritzburg), Náčelnice zpruzená.  Nakonec se nám přece jen podařilo najít Brandenburskou bránu a Říšský sněm. Byli jsme uchváceni velkolepou architekturou natolik, že jsme si museli odskočit přímo před sněm do keříků. A tímto okamžikem začali, nebojím se říct, naše až hrůzostrašné fekální zážitky.





Rostock, St. Petrikirche

Blíží se noční přejezd po Hitlerově dálnici směr Rostock a s tím souvisí první hororový zážitek, který pravděpodobně již navždy zasel do Libušky nedůvěru k záchodkům typu TOI TOI. Víte co, když jedete fakt dlouho, tak se prostě někdy stane, že si potřebujete jaksi ulevit. Naše nebohá Libuška, si potřebovala ulevit opravdu hodně a tak jsme zastavili na prvním odpočívadle, které se nám naskytlo. Již zdálky jsme viděli budku TOI TOI, ale také jsme zahlédli jakéhosi řidiče, který si ulevoval jaksi za TOI TOI. No tak je to chlap, alespoň je budka volná a Libuška mohla vystartovat. Po pár vteřinách se Libuška opět vrací, ale je jaksi jiná, má velmi zvláštní výraz v obličeji a nejenom výraz, měla i jinou barvu. Co se stalo? Co se skrývalo v budce TOI TOI? Libuška nám to vyprávěla, ale přátelé, to nemůžeme popsat. Kdybyste věděli, co číhalo na naši Libušku pod prkýnkem se smajlíkem. Co Libuška musela vidět na záchodě, který byl příliš často navštěvovaný a nepříliš často čištěný. Jaké měla Libuška pocity na toaletě, která nebyla splachovací. Kdybychom zde popsali, co nám Libuška vyprávěla, tak byste oněměli hrůzou. Jaké z toho plyne ponaučení? Vozte sebou plynovou masku.

Hrůzostrašné fekální zážitky pokračovali v Rostocku na pláži. Čtěte dál.

Do přístavního města Rostock přijíždíme v 7 hodin ráno.



Rostock

Po okružní jízdě jsme zaparkovali až na druhém parkovišti (na prvním to smrdělo mršinou) ve Warnemunde. Pláž se zdála být po ránu místem příjemného nedělního spočinutí. U pána v místním kiosku se nám podařilo zapůjčit 4 lehátka a slunečník (pravda to čtvrté lehátko bylo spíš sedátko) a rozhodli jsme se udělat si pěkný ničím nerušený den na pláži. Estetický masakr, který následoval, je zaznamenám Libuškou (zde se projevilo malířské nadání naší Libušky a po naskenování vám dodatečně zveřejníme hambaté kresby). Tato část záznamu nebude vhodná pro stydlivce a puritány, neboť kresby budou pro někoho možná až příliš naturisticky naturalistické, ale nepřeháníme tak to skutečně bylo!  Ona přehlídka nezahalených povislých prsou a ochablých reprodukčních orgánů byla šokující. Citlivé oko Políbené Múzou zůstalo nezprzněno jen díky její silné oční vadě. Díky Bohu, těžko říct, zda by ještě dokázalo z jejího pera vzejít něco půvabného.



Rostock, i zde byli pokémoni :-)

To nejpodstatnější, co jsme dlouhou dobu řešili, byla otázka, kam jít v prostoru pláže na záchod. (S pozdějšími zkušenostmi z pláží ve Švédsku je zjištěná skutečnost o to více alarmující a obyvatelé Rostocku a návštěvníci pláže by měli volat po nápravě.) Kromě moře, které bylo „jako křen“ se jako záchod tvářila budka (čítající celkem 2 záchody z toho 1 pisoár) umístěná u vchodu na pláž. Počet lidí na pláži - hlava na hlavě. Za půl eura si člověk mohl dopřát velmi peprný zážitek. Exkrementy sice nečekali přímo pod prkýnkem a nikdo se nemusel bát, že při dosednutí si na svém těle odnese více, než přinesl, neboť záchod byl splachovací, ale to co na člověka dýchlo při otevření dveří, bylo ranou usmrcující. Další variantou hodnou jedince, který pozbyl čich a zrak, byla dřevěná budka umístěná na velkém parkovišti před pláží, která nabízela záchod suchý, naposledy čištěný zřejmě při jeho výstavbě za času perestrojky. Po těchto zkušenostech jsme se jednomyslně shodli na tom, z tohoto místa co nejrychleji zmizet a najít si nějaký pěkný, čistý, civilizovaný kemp, kde společně povečeříme a přespíme. Toto rozhodnutí bylo umocněno zásahem policejní jednotky, která nás ostře upozornila na zákaz stolování, kempování a volného pohybu na travnatých plochách parkoviště.

 

To nejkrásnější z naší dobrodružné posádky.

Rostock, St. Petrikirche

Skandinávská dobrodružství 2016 SOUTĚŽ

Vážení příznivci Stylových dobrodruhů, včera jsme zveřejnili první příspěvek naší letošní dobrodružné výpravy do Skandinávie. Věříme, že se vám první záznam z našeho deníku líbil a doufáme, že vám zpříjemníme nastávající podzimní období.

A víte co? Rozhodli jsme se pro vás připravit i soutěž. Pravidla soutěže jsou velmi jednoduchá, stačí nám zaslat na náš email stylovidobrodruzi@gmail.com kolik si myslíte, že jsme celkově ujeli kilometrů. Ten kdo se nejvíce přiblíží nebo dokonce přesně uhodne počet najetých kilometrů, získá velmi hodnotnou cenu. Ale pozor! Malou cenu jsme připravili pro každého tipujícího.

Tak tedy, kolik kilometrů jsme celkově ujeli v rámci našeho Skandinávského dobrodružství?

Tipy zasílejte na výše uvedenou emailovou adresu nejpozději do 1. 10. 2016 do 12:00 hod.

 Už pro vás připravujeme další den našeho putování a tady máte malou ukázku, abyste věděli, co vás čeká J

 Zážitky z plavby:

Ivuška a Libuška: společné strávené něžné orgasmické chvilky a sprcha

Blešík: zmrzlé nohy během čekání na povolený návrat do společné kajuty

Yv: zničený účes, nafoukáno v uších během čekání na ukončení něžné chvilky. Vlivem silného větru div nevypadla z lodi spolu s Blešíkovým mobilem při zachycování atmosféry „stylového selfíčka“.

Poznámka: Libu tvrdí, že nás volala k návratu do kajuty – že už je hotovo – my jí ale nevěříme!!! Cena za volání byla 69,- Kč/min!!!

Ve 22.15 se náš vůz vyřítil z lodi a my započali hledání místa kam ulehnout. Situace nabrala na dramatičnosti, kolem dokola samá pole, žádný les. Posádka vozidla podléhala mírné panice. Jediný kdo zůstal v klidu, byla…

Skandinávská dobrodružství 2016 den první

Zápisy z deníku, který pro vás všechny sepsala

Políbená Múzou :-)

 



Vejde se nám všechno?

Den prvý  sobota 23.7.2016

 

Odjez výpravy ve složení:

Náčelnice horská koza - Ivuška

Vinyl z Vysočan – Libuška

Políbená Múzou – Yv.

Slečinka z Pardubic – Bléša Bača

Zuzana (slepice) - GPS

 

Praha 20:50 hod. vyjíždíme. Ve 21.04 nám Libuška koupila nejdražší naftu u nejlevnější benzinky. Cesta probíhala hladce, pršelo, umělci v zadní části vozidla pěli, aby svá hrdla připravili na večerní vystoupení.

Drážďany v noci se hůř fotí.

Příjezd do Saské metropole ve 23.30 hod. Přivítalo nás město plné nočního života, nádherných historických budov a pokémonů. Přesně ve 24.00 se uskutečnil dlouho očekávaný koncert, který zaznamenávala i pracovnice televize NOVA. Na programu bylo „věrné milování“ a celé Drážďany křičely BRAVO!!

Fenomén Pokémon: v parku před Semperovou operou bylo těsno. V první chvíli to vypadalo jako zástup našich fanoušků, leč neočekávali mě a Baču, ale Pikaču. Houfy mladých lidí s očima zabořenýma do mobilů jsme potkávali po celou dobu naší nedlouhé prohlídky Drážďan. Po kolosálním úspěchu našeho vystoupení a vyhotovení jednoho kvízového fota „sáhni si na svého operního hrdinu“ v tomto případě se jednalo o umělecké ztvárnění slavného mordu Scarpia rukou Tosci  - jsme nasedli do vozu a pokračovali v cestě směr Berlín.

Náhodou někdo vyfotil naše operní vystoupení.

Všechny nás překvapila nepřipravenost páté členky výpravy Zuzany, která se rozhodla navštívit zámek Moritzburg, zatímco my jsme chtěli pokračovat po dálnici směr Berlín. Naštěstí se projevil orientační smysl naší Náčelnice, která nás díky svým schopnostem vyvedla zpátky na dálnici.

Krásná opera, že?

3.30 příjezd do furerova štábu. Přivítá nás Berlín těsně po velké after-párty, plný odpadků, rozbitých lahví, popelářů a popelek. Berlínské značení bylo velmi nepřehledné, Zuzana byla zmatená, Náčelnice zpruzená.  Nakonec se nám přece jen podařilo najít Brandenburskou bránu a Říšský sněm. Byli jsme uchváceni velkolepou architekturou natolik, že jsme si museli odskočit přímo před sněm do keříků. A tímto okamžikem začínají, nebojím se říct, naše až hrůzostrašné fekální zážitky. Blíží se noční přejezd po Hitlerově dálnici směr Rostock a s tím souvisí první hororový zážitek, který pravděpodobně již navždy zasel do Libušky nedůvěru k záchodkům typu TOI TOI. Co se skrývalo pod prkýnkem se smajlíkem na záchodě, který byl příliš často navštěvovaný a nepříliš často čištěný, nebyl splachovací a jehož poslední návštěvník to stihnul „jentaktak“ asi nemusím podrobně popisovat.

Sousoší?

Do přístavního města Rostock přijíždíme v 7 hodin ráno. Po okružní jízdě jsme zaparkovali na druhém parkovišti (na prvním to smrdělo mršinou) ve Warnemunde. Pláž se zdála být po ránu místem příjemného nedělního spočinutí. U pána v místním kiosku se nám podařilo zapůjčit 4 lehátka a slunečník (pravda to čtvrté lehátko bylo spíš sedátko) a rozhodli jsme se udělat si pěkný ničím nerušený den na pláži. Estetický masakr, který následoval, je zaznamenám Libuškou na přiložené fotografii. Tato část záznamu není vhodná pro stydlivce a puritány, neboť přiložené kresby jsou pro někoho možná až příliš naturisticky naturalistické, ale nepřeháníme tak to skutečně bylo!  Ona přehlídka nezahalených povislých prsou a ochablých reprodukčních orgánů byla šokující. Citlivé oko Políbené Múzou zůstalo nezprzněno jen díky její silné oční vadě. Díky Bohu, těžko říct, zda by ještě dokázalo z jejího pera vzejít něco půvabného.

Shrnutí výsledků 6 hodinového slunění:

Libuška – spálené nadprsí a vypálené „rukavičky“

Bléša – silně opařená přední strana těla – neboli Bléša je od dnešního dne dvojbarevný

Políbená Múzou a Náčelnice díky své bystrosti a rychlosti v zabrání si místa pod slunečníkem nástrahám opaření unikly.

Noční Berlín

To nejpodstatnější, co jsme dlouhou dobu řešili, byla otázka, kam jít v prostoru pláže na záchod. (S pozdějšími zkušenostmi z pláží ve Švédsku je zjištěná skutečnost o to více alarmující a obyvatelé Rostocku a návštěvníci pláže by měli volat po nápravě.) Kromě moře, které bylo „jako křen“ se jako záchod tvářila budka (čítající celkem 2 záchody z toho 1 pisoár) umístěná u vchodu na pláž. Počet lidí na pláži - hlava na hlavě. Za půl eura si člověk mohl dopřát velmi peprný zážitek. Exkrementy sice nečekali přímo pod prkýnkem a nikdo se nemusel bát, že při dosednutí si na svém těle odnese více, než přinesl, neboť záchod byl splachovací, ale to co na člověka dýchlo při otevření dveří, bylo ranou usmrcující. Další variantou hodnou jedince, který pozbyl čich a zrak, byla dřevěná budka umístěná na velkém parkovišti před pláží, která nabízela záchod suchý, naposledy čištěný zřejmě při jeho výstavbě za času perestrojky. Po těchto zkušenostech jsme se jednomyslně shodli na tom, z tohoto místa co nejrychleji zmizet a najít si nějaký pěkný, čistý, civilizovaný kemp, kde společně povečeříme a přespíme. Toto rozhodnutí bylo umocněno zásahem policejní jednotky, která nás ostře upozornila na zákaz stolování, kempování a volného pohybu na travnatých plochách parkoviště.

Stylově nasedáme do vozu a vyzbrojeni informací z Googlu vyrážíme hledat kemp. První zádrhel – Zuzana nás vede cestou přes vodu – tedy přes trajekt – Náčelnice má vzteky zvýšenou tepovku, Libuška od tohoto okamžiku Zuzaně neřekne jinak než slepice. Nutno podotknout, že cesta trajektem byla příjemná. Spolu s Blešíkem jsme obdivovali veliký loďo-panelák s názvem Opera.

Po výstupu z trajektu a 10 minutách jízdy následovalo uvíznutí v nekonečné koloně. Náčelnice chce za jízdy vystoupit z vozu, Libuška za trest zavřela slepici Zuzanu do skříňky. A výsledek tohoto našeho snažení 0 !!!! Kemp je plný. A všechny kempy v okolí také. Pokorně vytahujeme slepici Zuzanu za skříňky a hledáme nejbližší benzinku, kde seženeme skutečně levnou naftu a dostatek vody a kempování – pro dnešek stylově v lese.

Ráno po probuzení :-)

U dopravní značky „stezka pro zlatokopky“ (tuto značku nikdo z nás neznal a u nás není obvyklá – je na ní postarší důchodce s hůlkou vedoucí mladou slečnu nebo naopak mladá slečna vlekoucí postaršího důchodce) se nám podařilo utábořit. Našli jsme krásné místo na louce plné cvrčků, jejichž něžné cvrkání se soumrakem měnilo v řev. Ve 22.30 kolem projel vlak. Ve 23.00 projel vlak – Bléša mi tvrdí, že rozhodně poslední!!  Ve 23.05 jede vlak, a co je podstatné, vždy silně houká!! A to přímo za našimi stany………… do přicházejícího spánku …………mám pocit, že nikdy neusnu, cvrčci řvou, vlak řve, ale jinak je tu krásně, všude kolem les, žádné veřejné záchodky, čisto, voňavo. Všechno se začíná jevit optimističtější. Náčelnice byla těsně před spánkem poštípána bojovným mravencem. I po dvou dnech má na těle otisky jeho kusadel. Libuška sladce usíná se svým prvním klíštětem.

 

 

 

Ivuška nám vařila moooc dobré kaše :-)

 

Veľký Choč

Styloví dobrodruzi se chystají na velký lyžařský zážitek. Přátelé, čekejte další, jistě vzrušující dobrodružství a spoustu veselých fotek. Aby bylo čekání rychlejší a příjemnější, tak se podívejte na fotografie z podzimního výšlapu na Veľký Choč. Autorem fotografií je spřátelený stylový dobrodruh Paľo z Žiliny :-)