Zápisy z deníku, který pro vás všechny sepsala
Políbená Múzou :-)
 |
| Vejde se nám všechno? |
Den prvý sobota 23.7.2016
Odjez výpravy ve složení:
Náčelnice horská koza - Ivuška
Vinyl z Vysočan – Libuška
Políbená Múzou – Yv.
Slečinka z Pardubic – Bléša
Bača
Zuzana (slepice) - GPS
Praha 20:50 hod. vyjíždíme. Ve
21.04 nám Libuška koupila nejdražší naftu u nejlevnější benzinky. Cesta
probíhala hladce, pršelo, umělci v zadní části vozidla pěli, aby svá hrdla
připravili na večerní vystoupení.
 |
| Drážďany v noci se hůř fotí. |
Příjezd do Saské metropole ve
23.30 hod. Přivítalo nás město plné nočního života, nádherných historických
budov a pokémonů. Přesně ve 24.00 se uskutečnil dlouho očekávaný koncert, který
zaznamenávala i pracovnice televize NOVA. Na programu bylo „věrné milování“ a
celé Drážďany křičely BRAVO!!
Fenomén Pokémon: v parku
před Semperovou operou bylo těsno. V první chvíli to vypadalo jako zástup
našich fanoušků, leč neočekávali mě a Baču, ale Pikaču. Houfy mladých lidí
s očima zabořenýma do mobilů jsme potkávali po celou dobu naší nedlouhé
prohlídky Drážďan. Po kolosálním úspěchu našeho vystoupení a vyhotovení jednoho
kvízového fota „sáhni si na svého operního hrdinu“ v tomto případě se
jednalo o umělecké ztvárnění slavného mordu Scarpia rukou Tosci - jsme nasedli do vozu a pokračovali
v cestě směr Berlín.
 |
| Náhodou někdo vyfotil naše operní vystoupení. |
Všechny nás překvapila
nepřipravenost páté členky výpravy Zuzany, která se rozhodla navštívit zámek
Moritzburg, zatímco my jsme chtěli pokračovat po dálnici směr Berlín. Naštěstí
se projevil orientační smysl naší Náčelnice, která nás díky svým schopnostem
vyvedla zpátky na dálnici.
 |
| Krásná opera, že? |
3.30 příjezd do furerova štábu.
Přivítá nás Berlín těsně po velké after-párty, plný odpadků, rozbitých lahví,
popelářů a popelek. Berlínské značení bylo velmi nepřehledné, Zuzana byla
zmatená, Náčelnice zpruzená. Nakonec se
nám přece jen podařilo najít Brandenburskou bránu a Říšský sněm. Byli jsme
uchváceni velkolepou architekturou natolik, že jsme si museli odskočit přímo
před sněm do keříků. A tímto okamžikem začínají, nebojím se říct, naše až
hrůzostrašné fekální zážitky. Blíží se noční přejezd po Hitlerově dálnici směr Rostock
a s tím souvisí první hororový zážitek, který pravděpodobně již navždy
zasel do Libušky nedůvěru k záchodkům typu TOI TOI. Co se skrývalo pod
prkýnkem se smajlíkem na záchodě, který byl příliš často navštěvovaný a
nepříliš často čištěný, nebyl splachovací a jehož poslední návštěvník to
stihnul „jentaktak“ asi nemusím podrobně popisovat.
 |
| Sousoší? |
Do přístavního města Rostock
přijíždíme v 7 hodin ráno. Po okružní jízdě jsme zaparkovali na druhém
parkovišti (na prvním to smrdělo mršinou) ve Warnemunde. Pláž se zdála být po
ránu místem příjemného nedělního spočinutí. U pána v místním kiosku se nám
podařilo zapůjčit 4 lehátka a slunečník (pravda to čtvrté lehátko bylo spíš
sedátko) a rozhodli jsme se udělat si pěkný ničím nerušený den na pláži.
Estetický masakr, který následoval, je zaznamenám Libuškou na přiložené
fotografii. Tato část záznamu není vhodná pro stydlivce a puritány, neboť
přiložené kresby jsou pro někoho možná až příliš naturisticky naturalistické,
ale nepřeháníme tak to skutečně bylo!
Ona přehlídka nezahalených povislých prsou a ochablých reprodukčních
orgánů byla šokující. Citlivé oko Políbené Múzou zůstalo nezprzněno jen díky
její silné oční vadě. Díky Bohu, těžko říct, zda by ještě dokázalo
z jejího pera vzejít něco půvabného.
Shrnutí výsledků 6 hodinového
slunění:
Libuška – spálené nadprsí a
vypálené „rukavičky“
Bléša – silně opařená přední
strana těla – neboli Bléša je od dnešního dne dvojbarevný
Políbená Múzou a Náčelnice díky
své bystrosti a rychlosti v zabrání si místa pod slunečníkem nástrahám
opaření unikly.
 |
| Noční Berlín |
To nejpodstatnější, co jsme
dlouhou dobu řešili, byla otázka, kam jít v prostoru pláže na záchod.
(S pozdějšími zkušenostmi z pláží ve Švédsku je zjištěná skutečnost o
to více alarmující a obyvatelé Rostocku a návštěvníci pláže by měli volat po
nápravě.) Kromě moře, které bylo „jako křen“ se jako záchod tvářila budka (čítající
celkem 2 záchody z toho 1 pisoár) umístěná u vchodu na pláž. Počet lidí na
pláži - hlava na hlavě. Za půl eura si člověk mohl dopřát velmi peprný zážitek.
Exkrementy sice nečekali přímo pod prkýnkem a nikdo se nemusel bát, že při
dosednutí si na svém těle odnese více, než přinesl, neboť záchod byl
splachovací, ale to co na člověka dýchlo při otevření dveří, bylo ranou
usmrcující. Další variantou hodnou jedince, který pozbyl čich a zrak, byla
dřevěná budka umístěná na velkém parkovišti před pláží, která nabízela záchod
suchý, naposledy čištěný zřejmě při jeho výstavbě za času perestrojky. Po
těchto zkušenostech jsme se jednomyslně shodli na tom, z tohoto místa co nejrychleji
zmizet a najít si nějaký pěkný, čistý, civilizovaný kemp, kde společně
povečeříme a přespíme. Toto rozhodnutí bylo umocněno zásahem policejní
jednotky, která nás ostře upozornila na zákaz stolování, kempování a volného
pohybu na travnatých plochách parkoviště.
Stylově nasedáme do vozu a
vyzbrojeni informací z Googlu vyrážíme hledat kemp. První zádrhel – Zuzana
nás vede cestou přes vodu – tedy přes trajekt – Náčelnice má vzteky zvýšenou
tepovku, Libuška od tohoto okamžiku Zuzaně neřekne jinak než slepice. Nutno
podotknout, že cesta trajektem byla příjemná. Spolu s Blešíkem jsme
obdivovali veliký loďo-panelák s názvem Opera.
Po výstupu z trajektu a 10
minutách jízdy následovalo uvíznutí v nekonečné koloně. Náčelnice chce za
jízdy vystoupit z vozu, Libuška za trest zavřela slepici Zuzanu do
skříňky. A výsledek tohoto našeho snažení 0 !!!! Kemp je plný. A všechny kempy
v okolí také. Pokorně vytahujeme slepici Zuzanu za skříňky a hledáme
nejbližší benzinku, kde seženeme skutečně levnou naftu a dostatek vody a
kempování – pro dnešek stylově v lese.
 |
| Ráno po probuzení :-) |
U dopravní značky „stezka pro
zlatokopky“ (tuto značku nikdo z nás neznal a u nás není obvyklá – je na
ní postarší důchodce s hůlkou vedoucí mladou slečnu nebo naopak mladá
slečna vlekoucí postaršího důchodce) se nám podařilo utábořit. Našli jsme
krásné místo na louce plné cvrčků, jejichž něžné cvrkání se soumrakem měnilo
v řev. Ve 22.30 kolem projel vlak. Ve 23.00 projel vlak – Bléša mi tvrdí,
že rozhodně poslední!! Ve 23.05 jede
vlak, a co je podstatné, vždy silně houká!! A to přímo za našimi stany………… do
přicházejícího spánku …………mám pocit, že nikdy neusnu, cvrčci řvou, vlak řve,
ale jinak je tu krásně, všude kolem les, žádné veřejné záchodky, čisto, voňavo.
Všechno se začíná jevit optimističtější. Náčelnice byla těsně před spánkem
poštípána bojovným mravencem. I po dvou dnech má na těle otisky jeho kusadel.
Libuška sladce usíná se svým prvním klíštětem.
 |
| Ivuška nám vařila moooc dobré kaše :-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat