Styloví dobrodruzi: Skandinávská dobrodružství 2016 den třetí

Úterý 26. 7. 2016

Po ranní nečekané přeháňce jsme příjemně posnídali v trávě, romanticky pod kapajícími stromy. Plánovaná cesta do Goteborgu se maličko pozdržela vinou nepředvídatelných okolností:

1. Záhada ztraceného pytlíku – z našeho stanu záhadně zmizel pytlík od karimatky. Po důkladném prohledání všech předmětů umístěných ve stanu byl pytlík stále pohřešován.

2. Záhada rakve – do rakve nám, ze zpočátku zcela neobjasněných okolností, natekla voda. Jak když auto stálo na místě a rakev byla podle všeho celou dobu zavřená? Tuto záhadu nám brzy objasnil Libuškou zakoupený a Ivuškou vytrvale kritizovaný skládací harmonikový barel. V jeho třetím (původně „harmonickém skladu“) zela díra, která celou noc vytrvale upouštěla vodu. Rakev byla úspěšně vytřena, věci mírně navlhlé, nálada dobrá.

Lund

3. Náš malý stan je rozbitý!! Záhadně praskla vrchní spojovací tyč. Celý den řešíme co s tím a je to průšvih. Bez tyčky se náš malý stan nedá vypnout a stává se ještě menším. Čeká nás noc, kdy kromě hlavy do strany budeme muset i unožit do strany, což znamená dát tělo do polohy půlměsíce. Nálada stále dobrá.

4. Natáčky, které jsem si umístila na hlavu před ranním rozbřeskem, se vinou dlouhého působení tragicky podepsaly na kvalitě mého účesu. Vypadám prý jako Suzanne Boyle (tu babu neznám), ale podle bouřlivého smíchu svých bývalých kamarádů to nevěstí nic dobrého. Jsem hořce uražena a zdrcena a snažím se své lokny alespoň mírně narovnat do polohy přirozeně zvlněného vlasu. Marně!! Naštěstí přibíhá Blešík, aby vzniklé škody napravil. Ivuška vše důkladně dokumentuje, Blešík důrazně nesouhlasí a hlasitě upozorňuje Náčelnici, aby tyto záběry za žádných okolností neumísťovala na FB jinak se profesně zcela znemožní a už si nikdy ani nestřihne, já si tedy myslím, že postarší dámy s pudlíky by s důvěrou tvořily jeho stálou klientelu.

5. Dobrá zpráva: ztracený pytlík nalezen!! Někdo ho dobře ukryl na sedadlo do auta pod moji mikinu. Kdo to asi byl? Typuju Zuzanu!

Lund (skanzen)

Nasedáme do vozu a vyrážíme směr LUND. Slepice Zuzana byla vytažena ze skříňky, vede nás a my jí věříme. Úspěšně přijíždíme do Lundu, kde navštívíme botanickou zahradu a pamětihodnosti tohoto malého a velice hezkého městečka. Mají tu krásný a rozlehlý skanzen a všude kolem slyším nabídky: „my ti to Yvettko zaplatíme, my se na to složíme“ … pro věci neznalého čtenáře této kroniky, moje averze ke skanzenům, jakožto muzeu bídy, je pověstná. Toto „přátelské“ gesto je nutno chápat jako zákeřný útok na moji osobu. Ale rozhodla jsem se, že kamarádům blahosklonně odpustím.

Lund (univerzita)

Z Lundu nás vyžene parkovné zaplacené jen na 2 hodiny a hlavně hlad. Svým spontánním nadšením strhnu ostatní členy výpravy k návštěvě Burger Kingu. Ale to předbíhám. Před ukojením této příjemné kratochvíle – jakým je pojídání hranolek s horou kečupu - předcházela horká chvilka s naší Zuzanou. Tentokrát její plány v matení řidiče nevyšly a Náčelnice se tvrdě rozhodla jet si po svém. No nakonec se ukázalo, že chudák Zuzana jen plnila úkol, který ji NĚKDO zadal a naváděla nás cestou nejkratší, která pravda trvala asi o 1 hodinu déle než cesta nejrychlejší. Chudák Zuzana. To je takový náš malý otloukánek. Já ji obdivuji, že už se nám na to nevykašlala. Hranolky byly fantastické!! A big burger také. Mňam!!! Moc jsme si pochutnali a pokračovali v cestě směr Göteborg, kde jsme se rozhodli doplnit tenčící se zásoby potravin a najít nějaké místo, kde složíme hlavu k odpočinku. Nákup proběhl v obchodním domě COOP, který jsme našli díky naší Zuzaně – tímto jí veřejně děkuji a omlouvám se za směsici nejapných urážek z úst Náčelnice, které musela opět cestou vyslechnout. V deníčku a doufám, že i na našem blogu!!, se na konci zápisu ukrývá kresba z rukou naší talentované kreslířky Libušky, která díky velkému štěstí potkávat cestou originální exoty, má stále co tvořit a čím obohacovat tyto stránky.

Lund (botanická zahrada)

Započalo hledání místa k utáboření. Zuzana našla kousek od obchoďáku kemp a většina výpravy byla svolná jít se ubytovat mezi spoustu obytných karavanů a stanů. Já jsem si dovolila skromně poznamenat, že bych uvítala více soukromí, které nabízí příroda, luhy, háje a lesy. Takže jsme hledali a hledali a hledali, až jsme našli…už už to vypadalo, že nám nezbude, než se pokorně vrátit do původně plánovaného kempu, když Náčelnice náhle stočila volant na cestu vedoucí do dalece se táhnoucích pastvin a tam jsme našli naprosto dokonalé místo k utáboření na 2 noci. Báječná zpráva!!! Vše nám s majiteli pastvin vyjednala Libuška a je třeba ji velice ocenit za její kuráž. Pravda, čekala jsem, že z návštěvy statku přinese i krajáč mléka a pecen chleba a přišla s prázdnou, ale to je jen malichernost. Důležité je, že jsme neporušili něčí zákaz a nikoho naší neomaleností neurazili.

Rozdělávání stanu:

jak jsem již zmínila dříve, náš malý stan utrpěl újmu na funkčnosti. Naše řešení opravy prasklé tyče se ukázalo jako nikam nevedoucí cesta. Nezbylo než přistoupit k řešení provizornímu a to zabandážování ostrých hrotů zlomené tyče a zlehka na velmi vratkých základech postavit stan. Jak jsem správně předpokládala, náš malý stan se skutečně zmenšil. Blešík při dolehnutí zjistil, že mu přes hlavu visí povadlá záda vratce vypnutého stanu a o tom, že by si v noci natáhnul nohy, si mohl nechat jen zdát.

Krásně jsme povečeřeli v přírodě, kolem nás rozlehlé louky, stráně a hajzli komáři. Dokonalá stanová atmosféra.