Čtení jen pro velmi otrlé dobrodruhy! Aneb co se nám na začátku naší cesty událo, v trochu podrobnějším popisu.
Rostock, St. Petrikirche |
Jak jistě víte z deníku,
v pozdních nočních hodinách, vlastně spíše velmi brzo ráno v neděli (24.
7. 2016) jsme navštívili Berlín. V 3:30 hod jsme přijeli do führerova štábu.
Berlín nás uvítal těsně po velké after-párty, plný odpadků, rozbitých lahví,
popelářů a popelek. Berlínské značení bylo velmi nepřehledné, Zuzana byla
zmatená (spíš možná fakt naštvaná za ten Moritzburg), Náčelnice zpruzená. Nakonec se nám přece jen podařilo najít
Brandenburskou bránu a Říšský sněm. Byli jsme uchváceni velkolepou
architekturou natolik, že jsme si museli odskočit přímo před sněm do keříků. A
tímto okamžikem začali, nebojím se říct, naše až hrůzostrašné fekální zážitky.
Blíží se noční přejezd po
Hitlerově dálnici směr Rostock a s tím souvisí první hororový zážitek,
který pravděpodobně již navždy zasel do Libušky nedůvěru k záchodkům typu
TOI TOI. Víte co, když jedete fakt dlouho, tak se prostě někdy stane, že si
potřebujete jaksi ulevit. Naše nebohá Libuška, si potřebovala ulevit opravdu
hodně a tak jsme zastavili na prvním odpočívadle, které se nám naskytlo. Již
zdálky jsme viděli budku TOI TOI, ale také jsme zahlédli jakéhosi řidiče, který
si ulevoval jaksi za TOI TOI. No tak je to chlap, alespoň je budka volná a
Libuška mohla vystartovat. Po pár vteřinách se Libuška opět vrací, ale je jaksi
jiná, má velmi zvláštní výraz v obličeji a nejenom výraz, měla i jinou
barvu. Co se stalo? Co se skrývalo v budce TOI TOI? Libuška nám to
vyprávěla, ale přátelé, to nemůžeme popsat. Kdybyste věděli, co číhalo na naši
Libušku pod prkýnkem se smajlíkem. Co Libuška musela vidět na záchodě, který
byl příliš často navštěvovaný a nepříliš často čištěný. Jaké měla Libuška
pocity na toaletě, která nebyla splachovací. Kdybychom zde popsali, co nám
Libuška vyprávěla, tak byste oněměli hrůzou. Jaké z toho plyne ponaučení?
Vozte sebou plynovou masku.
Hrůzostrašné fekální zážitky
pokračovali v Rostocku na pláži. Čtěte dál.
Do přístavního města Rostock
přijíždíme v 7 hodin ráno.
Po okružní jízdě jsme zaparkovali
až na druhém parkovišti (na prvním to smrdělo mršinou) ve Warnemunde. Pláž se
zdála být po ránu místem příjemného nedělního spočinutí. U pána v místním
kiosku se nám podařilo zapůjčit 4 lehátka a slunečník (pravda to čtvrté lehátko
bylo spíš sedátko) a rozhodli jsme se udělat si pěkný ničím nerušený den na
pláži. Estetický masakr, který následoval, je zaznamenám Libuškou (zde se
projevilo malířské nadání naší Libušky a po naskenování vám dodatečně
zveřejníme hambaté kresby). Tato část záznamu nebude vhodná pro stydlivce a
puritány, neboť kresby budou pro někoho možná až příliš naturisticky
naturalistické, ale nepřeháníme tak to skutečně bylo! Ona přehlídka nezahalených povislých prsou a
ochablých reprodukčních orgánů byla šokující. Citlivé oko Políbené Múzou zůstalo
nezprzněno jen díky její silné oční vadě. Díky Bohu, těžko říct, zda by ještě
dokázalo z jejího pera vzejít něco půvabného.
Rostock, i zde byli pokémoni :-) |
To nejpodstatnější, co jsme
dlouhou dobu řešili, byla otázka, kam jít v prostoru pláže na záchod.
(S pozdějšími zkušenostmi z pláží ve Švédsku je zjištěná skutečnost o
to více alarmující a obyvatelé Rostocku a návštěvníci pláže by měli volat po
nápravě.) Kromě moře, které bylo „jako křen“ se jako záchod tvářila budka
(čítající celkem 2 záchody z toho 1 pisoár) umístěná u vchodu na pláž.
Počet lidí na pláži - hlava na hlavě. Za půl eura si člověk mohl dopřát velmi
peprný zážitek. Exkrementy sice nečekali přímo pod prkýnkem a nikdo se nemusel
bát, že při dosednutí si na svém těle odnese více, než přinesl, neboť záchod
byl splachovací, ale to co na člověka dýchlo při otevření dveří, bylo ranou
usmrcující. Další variantou hodnou jedince, který pozbyl čich a zrak, byla
dřevěná budka umístěná na velkém parkovišti před pláží, která nabízela záchod
suchý, naposledy čištěný zřejmě při jeho výstavbě za času perestrojky. Po těchto
zkušenostech jsme se jednomyslně shodli na tom, z tohoto místa co
nejrychleji zmizet a najít si nějaký pěkný, čistý, civilizovaný kemp, kde
společně povečeříme a přespíme. Toto rozhodnutí bylo umocněno zásahem policejní
jednotky, která nás ostře upozornila na zákaz stolování, kempování a volného
pohybu na travnatých plochách parkoviště.
Rostock, St. Petrikirche |
Žádné komentáře:
Okomentovat